Článek
Nutno přiznat, že v něčem jeho rozbor sedí. Divácké vyčerpání cítí mnozí z nás, což potvrzují i odborné analýzy dnešní kinematografie.
Hollywood je v zajetí franšíz jakožto dojných krav, čehož jsou letošní Scary Movie nebo sedmý Vřískot důkazem. Diváci jim sice stále dávají šanci, ale většinou z pouhé nostalgie a po odchodu z kina mnohdy zůstává hořká pachuť.
Velkým, byť očekávatelným zklamáním, je i portrét rané kariéry Michaela Jacksona. Ten po zásahu zpěvákovy rodiny uvízl v konstantně opakovaném vzorci hudebních biografií: přísný otec, trauma z dětství a jeho překonání skrze tvorbu.
Trailer filmu MichaelVideo: CinemArt
V hodnocení kolegů je však Tarantino až zbytečně příkrý. Pokud tvrdí, že v kinech nenajde nic, co by ho „přeneslo do magické země požitku“, zjevně přehlíží nápady, které z filmového bahna vyčnívají jako maják.
Copak si nezašel na Spasitele, další skvělou adaptaci sci-fi románu Andyho Weira? Nebo na horor Posedlost, který dokázal banální téma toxické lásky rozvést do démonické romance bez žánrových klišé? A co Maggie Gyllenhaalová a její Nevěsta!? Ta ukázala, že i vyčpělý frankensteinovský motiv lze přetvořit v odvážný feministický vzkaz.
Možná nám však nakonec nezbyde než se vrátit ke „starému železu“, které nerezaví. Na obzoru je Spielbergův Den odhalení, Ridley Scott hledá naději ve snímku Vzhlížet ke hvězdám a sázkou na jistotu bude Nolanova Odyssea.
S tou továrnou na klobásy to tedy tak horké není. Jen je potřeba ve filmovém supermarketu kouknout i do jiných regálů.
