RECENZE: Film Michael staví Jacksonovi jen povrchní pomník

Michael Jackson byl chlapec z chudých poměrů, který se díky nezměrnému talentu, píli a perfekcionismu stal ikonou populární hudby, jež inovativně zasáhla do celého oboru. Byl idolem, na jehož koncertech fanoušci a zejména fanynky šíleli a omdlévali srovnatelně jako na vystoupeních Beatles nebo Elvise Presleyho. To všechno dávno víme.

Ale víme také, že to byla osobnost nesmírně komplikovaná, jako mnozí výjimeční lidé osamělá a také kontroverzní – na jedné straně mecenáš a filantrop, na straně druhé muž čelící obviněním ze sexuálního zneužívání dětí.

Film režiséra Antoina Fuquy však o něm nic nejen nového, ale ani mnoho z toho známého, nevypovídá. Je to s podivem zejména proto, že scenárista John Logan má dvě oscarové nominace za původní scénáře - k Letci Martina Scorseseho a ke Gladiátorovi Ridleyho Scotta. Tentokrát se však spokojil s velmi povrchním pohledem podle dobře známého vzorce „zrodila se hvězda“, aniž by se pokusil ponořit hlouběji do Jacksonovy složité povahy.

Sledujeme tak vznik chlapecké kapely Jackson Five, které vládl pevnou, krutou a chvílemi až ďábelskou rukou otec Joseph. Ač byl Michael z chlapců nejmladší, tehdy teprve osmi až desetiletý a od počátku jako zpěvák s výrazným tanečním talentem nejnadanější, otec odepínal pásek, kdykoliv hoch projevil jen náznak nesouhlasu.

Na tomto vztahu je také postaven scénář, který sleduje Michaelův vzestup, jeho velkou snahu o sólovou dráhu, až po poslední koncert na turné s rodinnou kapelou, které si ještě naposledy v roce 1985 otec vymohl. Tam končí Michaelova poslušnost - a také film. Z hlediska příběhu je tedy Michael docela velká nuda; až pohádkově laděný pomník zlatého chlapce, který musel čelit jedinému velkému protivenství.

Jacksonovi fanoušci si však přesto mohou přijít na své. Uslyší hity jako Billie Jean, Thriller, Beat It a řadu dalších, hudby je tu opravdu hodně, na hraný film snad až moc. Člověk se neubrání pocitu, že si mohl pustit některý z dokumentů nebo záznamů Jacksonových koncertů.

Tvůrci použili v drtivé většině originální nahrávky Jacksonova zpěvu, a jeho synovec Jaafar Jackson, který ho hraje, dokázal skvěle nacvičit taneční i mimickou složku Michaelových vystoupení. Jeho moonwalk (měsíční chůze) je senzační a také nápadná podoba doplněná maskou přibližuje herce v maximální možné míře jeho předobrazu.

Výraz Colmana Dominga v roli Josepha nemusel být nutně až tak démonický, to, co říká, k vykreslení dominantního otce stačí. Příjemný, i když nepřekvapivý, je výkon Nii Longové v roli matky a škoda, že víc prostoru nedostal slavný manažer John Branca v bezchybném podání Milese Tellera.

Zdařile působí i vizuál velkých koncertů a scény s rozvášněnými fanoušky a fanynkami, například na ulici, když mezi nimi Michael kráčí po střechách aut. Scény s nemocnými dětmi a četnými zvířaty pak už jen umocňují pocit pohádky o umělci – spasiteli.