RECENZE: Frankenstein je passé, přichází neodolatelně vzpurná Nevěsta!

Stejně jako v případě úctyhodného debutu Temná dcera, v němž zpracovala stejnojmennou prózu italské bestselleristky Eleny Ferrante, sáhla opět po skvostné předloze. Zvolila sice notoricky známý román Frankenstein anglické mistryně gotického hororu Mary Shelleyové, jenž byl nesčetněkrát zfilmován, důvtipně se ale zaměřila na postavu, kterou se v knize titulní vědec nakonec rozhodne nevzkřísit.

Družce ničemného monstra, jež vraždí z nesmírné frustrace pramenící z odloučení od lidí, jako první roku 1935 vdechl život britský filmař James Whale ve snímku Frankensteinova nevěsta. Jenže neuspokojivě, pouze na pár okamžiků v jeho závěru.

Gyllenhaalová zahajuje v dobrém smyslu neurvalé vlastní vyprávění právě tam, kde její předchůdci skončili. S krátkou předmluvou, v níž po vzoru Whalea znovu přednese tradovanou teorii. Podle ní Shelleyová plánovala napsat pokračování svého vrcholného díla, v němž by takříkajíc vypálila veškeré nevystřelené náboje.

Spisovatelka v nové verzi promlouvá ze zásvětí, a to prostřednictvím společnice Idy, ztvárněné Buckleyovou. Ocitáme se ve třicátých letech minulého století ve Spojených státech, kde pod tíhou hospodářské krize vládne mafie.

Ke gangsterům má Ida až nebezpečně blízko. Hned na úvod to vyústí v její zabití poté, co jako reinkarnovaná Shelleyová začne odkrývat jejich prohřešky skrze spontánní, drzé básnění. Mrtvá se pak stane dokonalým úlovkem pro samotou usouženou nestvůru, kterou hraje Angličan Christian Bale.

Filmařka si čistě autorským navázáním na literární kánon bezpochyby ukousla velké sousto. Svědomitou režií, trefným výběrem hlavních představitelů a zejména srozumitelným, a přitom nádherně vynalézavým příběhem ho však směle zvládla.

Rámuje ho navíc strhující výpravou a opulentními kostýmy a maskami. To vše přispívá k hodnověrné dobové atmosféře.

Dialogy kombinují nejen mýtus okolo Shelleyové a prapůvodní myšlenku, že pro člověka je nepochopení druhými devastující. Scénář také oplývá narážkami na popkulturu, především na slastně naivní meziválečnou kinematografii nebo přikrášlovaný zločinecký pár Bonnie a Clydea, či na dřívější i současné postavení žen ve společnosti.

Buckleyová v trojroli Shelleyové, Idy a nevěsty předvádí jeho důrazné zhmotnění. Tvůrkyně z ní učinila feministickou ikonu, neodolatelně vzpurnou ženu, která usilovně bojuje o svůj hlas i lásku. Až je navzdory Baleově neméně bravurnímu výkonu lehké zapomenout, že ji pořád doprovází.

Určitým zklamáním je vedlejší postava s tváří režisérčina manžela, Američana Petera Sarsgaarda, jehož nanicovatý detektiv profesně ustoupí schopnější kolegyni v podání překvapivě nevýrazné Španělky Penélope Cruzové. Emancipace obsahuje děj dostatek i bez nich, a v tomto případě se zdá být jen do počtu.