Eva Green: Tři mušketýři? Milady je chameleon, je zábava ji hrát

Pro Novinky slavná herečka odpověděla formou rozhovoru, který dodal český distributor filmu, společnost Bioscop. Video obsahuje i rozhovory s dalšími tvůrci snímku, které vznikly v rámci mezinárodního setkání. Novináři zpovídali také režiséra Martina Bourboulona, scenáristy nebo herce, kteří se zhostili rolí mušketýrů.

Jak znáte svět Alexandra Dumase, autora knižní předlohy?

Tři mušketýry jsem četla, když jsem byla na škole, ale zvláště mě ovlivnila Milady od Lany Turnerové ve filmové adaptaci George Sidneyho. Líbil se mi její smysl pro dobrodružství a románský styl.

Jaká byla vaše reakce, když jste si přečetla scénář Alexandra de la Patellièra a Matthieua Delaporta?

Cítila jsem, že se jim podařilo zhmotnit postavu Milady a oddálit ji od tradičního pohledu na ni. Dostala jsem to, co jsem potřebovala, abych mohla pochopit, proč se stala tím, čím je. A také oživili mušketýry naprosto odlišně od dětinského ztvárnění, často vídaného v různých úpravách. Cítila jsem, že jejich pojetí je zároveň moderní, protkané humorem, a přesto věrné duchu Dumase.

Jak vidíte postavu Milady? Rozumíte jí?

V obecném pohledu je mezi lidmi zakořeněno, že je Milady zlá, tajemná, neohrožená, ďábelská a ochotná udělat cokoliv, aby dostala, co chce. V druhé části tohoto filmu se dozvíme, proč se stala tou bezskrupulózní ženou. Právě ta vnitřní cesta, kterou zahlédneme v této adaptaci, mě přesvědčila k účasti na projektu. Milady je také bojovnice. Je mužná a stejně zručná v používání zbraní jako každý muž. Je to svobodná, nezávislá, moderní hrdinka, která se chopí svého osudu. Líbí se mi její hravost a její schopnost zesměšňovat společenské konvence.

V příběhu Tří mušketýrů jsou tři stěžejní ženské postavy – Milady, Constance a královna…

To se mi moc líbí. V našem filmu jsou tyhle ženy méně submisivní než v románu. Všechny tři jsou v této adaptaci rozvinutější.

Jak jste se připravovala na svou roli?

Musela jsem dva měsíce trénovat scény s mečem a dýkou. Na jezdeckém umění jsem pracovala nejprve s Mariem Luraschim, poté se zkušenou jezdkyní Margot Passefort, která s námi spolupracovala a která mi pomohla se koní tolik nebát. Také jsem si dala lekce aikida. To vše mi pomohlo najít vnitřní sílu postavy. Hodně mě bavila práce s kaskadéry. Měli se mnou velkou trpělivost, protože jsem dost nešikovná.

Další věc, která mi opravdu pomohla, byly fantastické kostýmy navržené Thierrym Delettrem. Thierry chtěl, abychom vzbudili pocit, že Milady hodně cestovala. Toho dosáhl prostřednictvím výběru určitých materiálů a detailů, jako jsou východní šperky. Napadlo ho obléknout Milady pod šaty kalhoty, což jí dalo praktický, moderní rozměr „pro případ, že by musela bojovat“. A samozřejmě Milady je chameleon, je zábava ji hrát.

Postava Milady je ovšem velmi mnohovrstevná…

Milady je vždy nevyzpytatelná. Pokaždé umí překvapit. Jen doufám, že diváci budou také na její straně a pochopí, kým je. Je vždy příjemné hrát padoucha, a když víte, proč dělá to, co dělá, je to ještě zajímavější.

Proč je tak zábavné hrát zápornou postavu?

Protože je to obvykle neslušné. Padouši tlačí na pilu. Je zábavné to hrát, překračovat čáru, protože je to velmi daleko od toho, co zažíváte v každodenním životě. Necháte jít sám sebe za hranu, je to osvobozující!

Pracovala jste v rámci tohoto filmu na svém hlasovém projevu?

Snažila jsem se použít svůj spodní rejstřík a modulovat hlas, když Milady mění postavy. Když se vydává za Isabelle de Valcour, posadila jsem hlas výš v hrudi – je křehčí, mladší. Když mluvím anglicky s vévodou z Buckinghamu, změním výšku a modulaci hlasu, aby ji nepoznal. Je to hodně zábavné, protože se nestává často, abyste si zahráli několik postav ve stejném filmu.

Jak jste přistupovala k dobovým dialogům ve filmu?

Martin chtěl, abychom se vyhnuli deklamaci, abychom mluvili co nejjednodušeji a nejpřirozeněji, jak to jen šlo v rámci možností. Milovala jsem práci na dialozích, protože tehdejší jazyk považuji za velmi krásný. Lidé mluvili tak dobře!

Inspirovalo vás nějak natáčení ve skutečných exteriérech?

Je luxus natáčet na skutečných lokacích – na zámcích a v majestátních lesích! Na takových produkcích je to opravdu vzácné a je to doslova kouzelné. Když vyjdete v kostýmu, vytřeštíte oči a potřebujete se štípnout! Jako v pohádce.

Jak se vám spolupracovalo s Martinem Bourboulonem?

S Martinem jsem měla několik pracovních sezení, kde jsme si procházeli jednotlivé scény. Scénář jsem si procházela také s Françoisem Civilem, protože s ním jsem měla nejvíce scén. Vztah Milady s d’Artagnanem je nejednoznačný – snaží se ho svést. Zdá se, že si s ním hraje o něco méně než s ostatními. Při natáčení měl Martin v hlavě celý film a my jsme mu věřili. Bylo snadné nechat se od něj vést.

Jak se vám spolupracovalo s ostatními herci?

Čtení scénáře s Françoisem bylo velmi užitečné, protože načerpáte energii druhého herce a získáte důvěru. François je velmi profesionální a vášnivý herec. Umí dobře naslouchat, je instinktivní a perfekcionista, což je nakažlivé. Je také velmi skromný a přímočarý. Je úžasný herec.

Měla jsem výhodu, že Vincenta Cassela jsem už znala, a to mi pomohlo, protože když jsem se poprvé objevila na place, hrála jsem s ním klíčovou scénu. Romain Duris a já jsme oba hráli v Arsènu Lupinovi, ale na tomto natáčení jsme se potkali jen chvíli. Éric Ruf, který hraje Richelieua, má spoustu charizmatu a v jeho přítomnosti se ihned cítíte velmi pohodlně. Milady se ale nepotkává se všemi postavami. Často je sama a nemá žádné přátele!

Utkvěla vám v hlavě nějaká scéna?

Milovala jsem natáčení maškarního plesu mezi spoustou komparzistů. Plac byl plný polykačů ohňů, lidí se spoustou nádherných masek a skutečných hudebníků. Točilo se na zámku Saint-Germain-en-Laye. Bylo to mimořádné. Opravdu kouzelný a nezapomenutelný okamžik.