Ředitelka festivalu Colours of Ostrava Zlata Holušová: Ceny umělců stouply desetinásobně

Loni vstoupila do organizačního týmu investiční společnost Rockaway. Co bylo důvodem?

Důvodů bylo několik, ale ten hlavní je prostý. Po covidu byl náš tým hodně zdecimovaný a potřeboval nový impulz. Viděla jsem, jak dobře kluci z Rockaway pracují s filmovým festivalem v Karlových Varech a že jsou slušní lidé. Nabyla jsem přesvědčení, že spojení s nimi našemu festivalu může pomoci v dalším růstu.

Výsledky spolupráce budou přicházet postupně, lidé z Rockaway se s festivalem vlastně pořád ještě seznamují. Každopádně už přinesli spoustu nových prvků v obchodní sféře, styku s partnery i atributy, na které jsme dosud tolik nehleděli.

Pocítili jste loni na organizaci festivalu, jak moc covid váš tým zdecimoval?

Víme, že nám ubyly scény, že jsme šetřili, kde se dalo, a že situace byla nebezpečná. Návštěvníci to ale podle mě nepocítili. Já ale začala stát o to, aby nebylo všechno na mých bedrech, ale aby mi pomáhali další lidé, kteří se pro festival nadchnou.

Od začátku to vypadá, že Colours of Ostrava jste vlastně vy. Máte právo veta?

Sice ho mám, ale nepoužívám ho. Dobře vím, čemu rozumím a v čem se vyznám, a tak nemluvím do práce kolegům, kteří mají na starosti třeba techniku, produkci a věci, v nichž jsou mistry v detailu.

Naplňuje letošní program představu, jakou jste měla po skončení loňského ročníku?

Takhle neuvažuju, nemám žádné konkrétní vize. Program stavíme vždy nejlépe, jak jsme v daném roce schopni. Vždycky se snažíme být odvážnější, než bývá v kraji zvykem. Z tohoto hlediska je v tom letošním několik odvážných prvků.

Tím nejšílenějším je pozvání afrického zpěváka Burny Boye, který ve střední Evropě ještě nevystupoval, ale na globální hudební scéně je hvězda. Nevím jen, do jaké míry je na něj české publikum připraveno.

Nedůvěřujete mu?

Jsme bohužel společnost, která v hudbě chytá světové trendy jako jedna z posledních. Afro beat tu ještě není takříkajíc doma, nicméně věřím, že po Colours of Ostrava to bude jinak.

Mohlo by se opakovat to, co se stalo po koncertu španělské zpěvačky Rosalíi na našem festivalu. Tehdy ještě nikdo netušil a nevěděl, že za pár měsíců bude světovou hvězdou. My z ní však byli nadšení a na festivalu jsme ji chtěli. Podobných příkladů by se našlo víc.

Přitom návštěvníci Colours of Ostrava patří k těm hudebně poučeným.

Máte pravdu, nicméně obecně platí, že Češi jsou nejméně hudebně poučeným národem v Evropě. Souvisí to se sekulární společností, protože nemají novou hudbu kde slyšet. Česká rádia jim v tom nepomohou, jsou velmi konzervativní. My se snažíme nové trendy vyhledávat, což není vždycky jednoduché.

Hraje v tom roli měnící se doba?

Nepochybně. Způsob, jakým se rodí hudební hvězdy, se v posledních několika letech zásadně změnil. Minulá dekáda, která byla založena na poslechu cédéček, elpíček i na tom, že fanoušci milovali své oblíbence a šli za jejich muzikou, je nenávratně pryč.

Mladí lidé to už dnes nedělají. Poslouchají žebříčkovou muziku, převážně mixy, které jim nabízejí hudební služby na internetu, jejich vkus se rychle mění, a tím pádem nevzniká tolik globálních hvězd. Jediné, které nám zůstaly, jsou ty z té minulé éry.

Pohled na hudební scénu se naprosto změnil. Vezměte si, že mnoho festivalů je dnes založeno na tom, že zpěváci chodí na pódium s fleškou, na které mají nahraný doprovod. Pokud s sebou nemají pár tanečníků, nevidíme nic jiného než rapujícího nebo zpívajícího interpreta. Když pak má člověk za sebou šest takových vystoupení, ptá se, kam se ztrácí hudba.

Globální hvězdy rychle přicházejí i odcházejí. A mají úplně jiný charakter než kapely a zpěváci, kteří jsou tu delší čas. Noví Plantové, Iggy Popové a jim podobní už nebudou.

Hovořila jste o tom, že Burna Boy je globální hvězda. Je to patrné i na jeho honoráři?

Ano. Je dražší než OneRepublic, kteří letos přijedou také. Je to nejdražší interpret v historii našeho festivalu. Tak to ale prostě je. Když se podíváte na to, kde všude hraje a že je první Afričan, který minulý měsíc vyprodal londýnský stadion ve Wembley, je jasná hvězda.

To samé platí o afro-brazilském písničkáři Gilbertu Gilovi, který se letos na Colours představí také. Normální český fanoušek na to jméno nijak výrazně nezareaguje, přesto je Gil pro tři čtvrtě planety tak slavný jako Beatles. K nám to ale ještě nedošlo. V DNA Colours of Ostrava je představovat nejen to, co mají lidé rádi, ale i něco nového.

Je letošní ročník co do rozpočtu nejnáročnější v historii festivalu?

Ano, letos máme nejdražší program. Je to dáno i tím, že ceny kapel a zpěváků stouply desetinásobně. To, co stálo před pár lety sto tisíc, teď stojí milion eur. Loni to tak ještě nebylo, protože smlouvy s umělci byly většinou podepsány před covidem, tedy se starými cenami. Teď už je to jinak. Pro festivaly je to do budoucna velmi nebezpečný trend.

Proč šly ceny za vystoupení umělců tak rapidně nahoru?

Podle mě je za tím skutečnost, že v době covidu všichni stáli, a teď se snaží vydělat, co to jde. Dalším důvodem je, že festivalů je spousta a mnohé jsou schopné a ochotné tak vysoké ceny platit. Jinak si to vysvětlit neumím.

My jsme bohužel v České republice a naše ekonomické podmínky nejsou tak dobré, jako třeba u festivalů v západní Evropě.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Ben - Macklemore, The Show - Niall Horan