Erika Luzsicza: Streamovací platformy? Platících diváků je asi polovina

Největší streamovací platformy ohlašují jedna za druhou znevýhodnění podmínek, které byly pro předplatitele v minulosti nastaveny. Dalo se to očekávat?

Pokud se podíváte blíže na byznysovou stránku věci, tak podobné kroky se očekávat daly. A to jak zdražování, tak zakročit proti sdílení hesel nebo nabídka levnějšího předplatného, ale s reklamou. Streamování se stalo sice trendem, na který naskočil celý svět, ale bohužel samotné firmy mají problém zúročit své investice do produkce nákladných seriálů a autorských práv. Zatím to vypadá, že vydělávat na streamování se na globální úrovni daří jen sporadicky.

Proč k těmto krokům sahají právě nyní? Disney+, Netflix…

Těch největších a nejznámějších platforem, o kterých se mluví a které jsou nejvíce vidět, je šest. Nicméně po celém světě jich je těch signifikantních několik desítek, s lokálními hráči samozřejmě mnohem víc. Konkurence je tudíž obrovská a jednotlivé firmy se dostávají do stadia, kdy začíná být těžké růst co do počtu předplatitelů. Když pomineme předplatné s reklamou, je právě zamezení sdílení hesel jeden ze způsobů, jak přimět neplatiče zaplatit, a vydělat tím pádem více.

Zatím tyto změny probíhají na největších trzích, v Kanadě a USA. Máte představu, kdy dorazí k nám?

Netflix už zákrok proti sdílení hesel oznámil i v Česku. Jelikož se mu podobná opatření na jeho největším trhu, tedy v USA, vyplatilo a předplatitelů mu přibylo, tak je jen otázkou času, kdy s podobným opatřením přijde i konkurence. Disney s tím začíná teď na podzim v Kanadě. Stejné je to s nabídkou předplatného s reklamou, které se postupně dostává i k nám.

Podle posledních průzkumů vaší firmy ovšem Češi podobné změny – mimo jiné omezení sdílení předplatného – odmítají. Venku, v cizině, se k tomu předplatitelé staví jinak?

Ty rozdíly jsou velké a jsou často i kulturně podmíněné. Americký divák je třeba zvyklý si předplácet vícero služeb najednou. Což u nás není zdaleka vůbec běžné. Pořád se ještě část společnosti učí platit za obsah, což se naštěstí s mladšími generacemi mění.

A je vůbec – podle vašich dat – rozdíl mezi chováním našinců v rámci streamovacích služeb a cizinou? Máte například přehled, jak vypadá jejich typický český „konzument"?

Podle průzkumů je průměrný věk uživatelů streamovacích platforem do 35 let. A jinak? Asi největší rozdíl mezi námi a cizinou je právě v tom placení. Průzkumy dále říkají, že přístup má k streamovacím platformám až 2,5 milionu lidí. Což je úctyhodné číslo. Jenže realita je taková, že platících diváků je zhruba polovina. Ta čísla totiž tvoří zejména sdílení hesel a také různé marketingové akce, kdy se dávají přístupy zdarma v rámci kombinace s jinými službami.

Předpokládám, že podobný rozdíl je i u klasické televize.

Je to tak. My jsme si tu zvykli, že televize je zadarmo, ale jsme v tom spíše výjimka. I ve všech okolních zemích je běžné, že diváci za televizi platí. U nás stále většina diváků převážně sleduje volně dostupné kanály. To se pomalu mění, přispívá k tomu i streaming i rozvoj placené televize, přesouvání například exkluzivního obsahu, včetně toho sportovního, do placeného prostředí.

Streamovací služby se masivně rozjely v době covidu. Nahradí podle vás jednou lineární televizi typu Nova, ČT, Prima…?

Ono se sice vžilo říkat, že klasická televize je na ústupu, ale zdaleka tomu tak není. Vždyť doba strávená u televize je v ČR tři a tři čtvrtě hodiny denně. Je totiž stále hodně diváků, kteří nechtějí nic řešit, nic hledat a stále přemýšlet, co by si chtěli pustit. Naopak streamovací služby jsou zejména pro ty, co jsou ochotní neustále hledat. Je to takový aktivní typ diváka…

Průzkumy ukazují, že nemalá část uživatelů je nabídkou programu na online platformách doslova zahlcená a někdy se v hledání ztrácí, nebo při hledání tráví hodně času. Asi každému z nás se někdy stalo, že bylo těžké najít společný film, když se chcete dívat s někým. Místo z klidné podívané je pak spíše otravné hledání, zabiják času, pohody.

A proč lidé nechtějí moc platit koncesionářské poplatky, ale streamovací služby si platí?

Tato věc má dvě roviny. Předně uživatelé streamovacích služeb nejsou typičtí televizní diváci. Z čehož vyplývá, že jde především o mladší generaci diváků, která často třeba ani nevlastní televizi nebo jednoduchou formu předplatného si dopřává lineární vysílání. Je zvyklá konzumovat obsah online, ať už v mobilu nebo na počítači, případně televizi jako takovou využívají pouze ke streamování.

Další roli hraje pak samozřejmě očekávání. Vezměte si, jak funguje program klasických velkých televizí v tuzemsku. V průběhu roku se oznámí nový program na podzimní a pak jarní sezonu. A tato variabilita nevyhovuje zdaleka všem. Navíc výše investic do tvorby tuzemských seriálů je stejně jako u filmu ve srovnání s těmi nadnárodními často na jiné úrovni.

Teď si k tomu srovnejte streamovací platformy, kde každý týden startují nové pořady. Stejně tak je tomu u placené televize. Ty nabízejí úzce zaměřený program a každý divák ví, co tam může očekávat. Tedy pokud se mu líbí hudba, romantické seriály, reality show a podobně, tak na odpovídajícím kanálu najde program přesně pro sebe. Zkrátka víte, za co ty peníze utrácíte. Koncesionářské poplatky jdou na provoz České televize. Ať už se na ni díváte, nebo ne. A mladší generace si z principu chce sama rozhodovat, co podpoří a co ne.

Jaké streamovací služby máte předplacené doma vy?

Já koukám na všechno, tedy přepínám jak mezi televizí, tak různými platformami. Aktuálně ze zahraničních platforem nejvíce koukám na seriály na SkyShowtime, případně vybírám něco z placené televize. Nejčastěji večer před spaním.