RECENZE: Když manželství zachraňuje malá chytrá lež

Americký dramatik Joe DiPietro je u nás dobře známý, divácké oblibě se těší jeho hry Famílie a Miluju tě, ale. I Malé chytré lži se již hrály pod názvem Dokud nás lež nerozdělí. Komedií na téma manželská nevěra je hodně, těch opravdu dobrých ale pomálu.

Malé chytré lži k nim patří. Mají dobře napsané situace, živý dialog a vděčné herecké postavy. To, že je dění tu a tam dost předvídatelné, je součástí divácké zábavy.

Třicátníkovi Billovi, který má hezkou ženu a tříměsíční dceru, se přihodí to, co se pánům stává – po uši se zamiluje do mladé trenérky z fitka. Tomu, aby se manželství nerozpadlo, zabrání energická matka Alice, a to za pomoci jedné, ne zas až tak úplně malé lži. A mimoděk tak málem přijde o poklid svého rodinného krbu.

Režisér Pavel Khek od počátku buduje na scéně temperamentní situační a konverzační kolotoč. Nahota na scéně napoví, že půjde především o zábavu, ale další podbízivosti se nekonají. Inscenace staví na dobře herecky vypracovaných postavách a celkem svižném tempu stominutové stopáže hrané bez pauzy.

Nejvděčnější roli má Robert Jašków jako otec, jehož synova aféra uvede do stavu neovladatelné paniky. Jašków si ji vychutnává v řadě přesných hereckých detailů.

Pro Petru Špalkovou je Alice další z jejích intelektuálních manželek a matek, v nichž balancuje na hraně vážnosti a třeskuté komedie. Špalková je mistrem, jak vypointovat repliku, což jí hra štědře poskytuje.

Veronika Arichteva a Michael Vykus se vedle této dvojice neztratí, a i když jejich postavy nejsou tak vděčně napsané, diváci si je oblíbí. Malé chytré lži jsou tipem na příjemně strávený letní večer, zvláště pak pro manželské páry, mladé i ty starší.