RECENZE: Má vlast jako pestrá show pro děti

Varování pro milovníky hudebních krás Mé vlasti: Zapomeňte na Smetanu. Úprava Marka Ivanoviće pro šestnáct hráčů České filharmonie sice respektuje melodickou i harmonickou linku, ale zvuk připomínající dechovku má k originálu daleko.

Ztrácí se v něm nejen mnohé motivy, ale hlavně barevnost Smetanovy hudby. Smyčce v obsazení po jednom nástroji zvukově zanikají a akordeon s banjem křehkost harf nikdy nenahradí.

Panova flétna sice v Táboře vtipně simuluje vrkání holubiček, ale údernost husitského chorálu je pryč. To vše ale nejspíš bude vadit jen těm, kdo mají Smetanův cyklus hluboko v duši a srdci.

Původním programním obsahem básní se tvůrci inspirovali jen málo. Po statickém i akrobatickém Vyšehradu následuje Vltava jako rozjuchaná vodácká show se zapojením diváků, perlorodkami, obřími vážkami, komáry a dirigentem převlečeným za vodníka. Následující Šárka zaujme tancem obřích loutek i pouťovou loutkářskou předehrou.

Po pauze už ale inscenace výrazně ztrácí dech. Báseň Z českých luhů a hájů se ještě nese v duchu folklorně poetického ohlédnutí za lidským životem, ale husité mávající rudými prapory v Táboře připomínají spíš čínskou lidovou armádu a Blaník stereotypně proskotačí tanečníci na dětských koníčcích, k nimž se v závěru přidají děti z publika, což samozřejmě vyvolá patřičný citový ohlas nejen u přítomných rodičů.

Esteticky se Má vlast pohybuje mezi tanečním komiksem na téma Staré pověsti české, folklorem a živými obrazy. Po taneční i akrobatické stránce toho zas až tak moc nenabídne, to už spíš vynikne loutkářská hravost, kterou ocení opět hlavně děti. A těm nebude vadit ani občas kýčovitě barvitá výprava.

Po roztančené Knize džunglí je Má vlast zklamáním a krokem zpět k ilustrativní a trochu podbízivé podívané. V Azylu78 je k vidění do 29. června, 3. července hostuje pod titulem Má vlast – Mý country na festivalu Smetanova Litomyšl.