Článek
„Je to poprvé, co jsem se na jevišti sešel se všemi svými syny, a to v inscenaci, která je věnována kamarádovi Jiřímu Pechovi. Je poctou jeho nadání, humoru, chuti žít, smát se, prožívat vše naplno, bojovně a úsměvně. Jednou jsem napsal, že Poslední leč by nebyla, kdybych nebyl já, a nebyla by taková, jaká je, kdyby nebyl Peca. U této inscenace to platí dvojnásob,“ říká Bolek Polívka, který ve hře ztvární roli Anděla, tedy Pecy.
Toho po sestoupení z nebes provází milovaným Brnem právě Bolek Polívka, kterého si mistrovsky zahrál nejstarší syn Vladimír. Dokázal se natolik vžít do postavy svého otce, a to jak gesty, tak intonací, že byly na generálce momenty, kdy se Bolek neudržel a Vladimírovi přímo na jevišti vysekl pochvalu.
„Hrát tatu není zas tak velký problém, vždyť už tu roli studuju víc jak třicet let,“ řekl se smíchem Novinkám po představení Vladimír.
„My se známe opravdu dobře a já bych i s bráchy hned poznal, kdyby bylo něco špatně a kdyby to prostě nesedlo,“ dodal vzápětí herec. Jak doplnil i mladší Jan, který herectví studuje, bylo zkoušení sice náročné, ale všechny tři bavilo.
„Je to skvělé představení, a i když každý z nás vnímáme tatu jinak, myslím, že jsme všichni tři vděčni za tuto příležitost a možnost si s ním zahrát,“ doplnil Jan.
„Mě pozvání na společné zkoušení zastihlo ve Švýcarsku, kde jsem byl pracovně, a ani na chvíli jsem neváhal. Už zkoušení byl zážitek a na vystoupení před publikem se moc těším,“ doplnil František, který má v úmyslu vystudovat vysokou školu.
Zatímco nejstarší Vladimír si mnohé z popisovaných historek s Pecou pamatuje z dětství, pro mladší bratry je Peca přece jen vzdálenější vzpomínkou.
„Nedokážu si představit lepší sestavu, se kterou bych měl hrát divadlo. Jsem vděčný za své bráchy a tátu i jejich pochopení, když přijde na moje herecké manýry. Všichni jsme tátovi podobní, ale každý jinak,“ dodal Jan.
V Praze v půlce února
Poněkud nostalgická komedie, která rozhodně není glorifikací největšího Polívkova kamaráda, se odehrává v zaniklém bohémském Brně, kde zelená či víno tekly proudem a kde bylo možné ve vinárně „Bezčasí“ potkat básníky Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška, malíře Aloise Mikulku a herce Arnošta Goldflama a v hospodě „U dvou gerontů“ další postavy či postavičky, které už vesměs „komeťácké“ Brno sledují spolu s Pecou z hůry.
O tom, že lidské i tvůrčí přátelství Bolka Polívky a Jiřího Pechy mělo mimořádný charakter, je přesvědčený i dramaturg inscenace Anděl v lihu Petr Oslzlý, jeden ze zakladatelů Divadla Husa na provázku, který oba herce sledoval od jejich počátků spojených právě s touto legendární brněnskou scénou.
„V životě to bývá tak, že lidé, pokud jsou dobrými ‚kumpány‘, profesně již toho moc společně udělat nedokážou. A Bolek s Pecou byli společně skvělými tvůrčími, hereckými partnery a zároveň přáteli, jak se říká, na život a na smrt, a také kumpány, kteří nejednu sklenku společně vypili. Dovedli společně pařit i tvořit, obojí na doraz. Jejich souhra a spolutvorba byla postavena na mimořádném porozumění, které můžeme chápat jako zvláštní chemii. A projevilo se to nejen v Bolkových autorských inscenacích,“ uvedl Oslzlý.
Pražská premiéra představení bude 13. února.
