Bořivoj Čermák: Vždycky jsem se snažil, aby za mě mluvila práce, a ne příjmení

Zhruba jsem věděl, o koho se jedná, jeho tvorbu jsem ale neznal. Ve škole jsem se se jménem Topol samozřejmě potkal, ale blíže jej nestudoval. Načítal jsem tedy až při přípravě na roli. Bohužel, zatím je Kočka na kolejích jediným dílem, co jsem od něj četl.

Četl jsem ji dvakrát před začátkem zkoušení. O roli v Kočce na kolejích jsem věděl dlouho dopředu, když mě oslovil režisér Ondřej Zajíc, tak byl čas se připravit, což bylo super.

Po prvním přečtení jsem si říkal, že je to strašná nuda. Není to dlouhé, pouhých třiatřicet stran, a přišlo mi, že se pořádně nezačalo nic dít, což bylo zvláštní. Konec mě nicméně dost překvapil a po dalších přečteních mi postupně došlo, že Kočka na kolejích je geniálně a nádherně napsaný příběh o lásce a nedorozumění. Jen je to napsané tak chytře a básnicky, že se to musí zahrát, aby to bylo… řekněme předatelné.

Vím, že se to hrálo na Vinohradech či v Divadle DISK, ale ani jedno jsem neviděl. Nicméně ve většině dřívějších zpracování hráli jen dva herci, my budeme mít na jevišti pětici, stejně jako v originále. Diváci se tak mohou těšit na mě a Emu Businskou jako hlavní protagonisty a trojici kluků v podání Jakuba Kaliána, Jakuba Kropáčka a Williama Valeriána, jež uvede každou ze tří situací.

Je to naše první spolupráce. Emu jsem navrhl já a jsem moc rád, že mi bylo vyhověno. Ema říká, že se na pražskou konzervatoř dostala díky tomu, že jsem já šel do Ostravy. Díky tomu vzali tenkrát tu první pod čarou, což byla právě ona. Čili nějakou dobu o sobě víme, společně hrát ale budeme poprvé.

Moc se mi herecky líbila třeba v seriálu Zlatá labuť, kde byla skvělá, a proto jsem ji doporučil režisérovi, a proto, když režisér hledal herečku na postavu Évi, navrhnul jsem právě Emu Businskou.

To je spíš otázka na Ondru, ale prý ano. (smích) Je to naše druhá spolupráce, protože dříve jsme spolu přichystali v Divadle Bez zábradlí představení Koza aneb Kdo je Sylvie?, kde hraju se svým tátou.

Teď jsem tam byl v září na čtyřtýdenní blok Hráčů. Na přelomu ledna a února jsem odehrál řadu představení Mám na tebe chuť a pojedu tam ještě v červnu.

Hlavním důvodem mého odchodu bylo to, že nevydržím dlouho na jednom místě. Navíc jsem se chtěl vrátit domů. Sedm let v Ostravě bylo úžasných, jsem strašně rád, že jsem rozhodnutí jít studovat do Ostravy udělal, ale prostě jsem se chtěl vrátit domů. Kvůli angažmá například nebyl čas na jiné projekty, proto teď zkouším volnou nohu. Je to sice extrémně těžké, mladých herců je fakt hodně, ale do angažmá se momentálně vracet nechci. Je to přeci jen má první sezona na volné noze.

Divadlo Mír mě nicméně naučilo neuvěřitelným věcem a kluci Albert Čuba, Vladimír Polák, Štěpán Kozub a další jsou fenomenální herci a ještě lepší komici. Albert je podle mě jakožto majitel a autor konceptu génius, který se rodí jednou za sto let. Vyhovoval mi i systém, jakým Divadlo Mír uvádělo hry – hraní v blocích. Ten by měl podle mě fungovat i v Praze.

Aktuálně si to nedokážu představit, rozhodně ale chci nabírat zkušenosti na co nejvíce scénách, nejen v Praze. A to stejné platí také pro hraní před kamerou. Tak doufám, že budu mít to štěstí a povede se mi to.

Je to tak. Objevím se v Komedii Omylů, letošní premiéře, zkoušet začínáme 28. dubna. Na projekt mě oslovil režisér Vojtěch Štěpánek, který režíroval Hráče v Divadle Mír. Upřímně z toho mám obrovskou radost, protože jsem na shakespearovkách jednou měl brigádu jako uvaděč během studia. Tehdy jsem řekl produkční, že se jednou vrátím už jako herec. A je to tady. Osobně si myslím, že každý herec tady u nás chce být na shakespearovkách.

Rozhodně ne, naopak mi to vyhovuje. Od června budu mít paralelně další zkoušky, konkrétně v Divadle Metro, kde chystáme inscenaci Pánský klub od Matěje Balcara. Budu tedy zkoušet třeba do čtyř do rána, v deset na to navážu v Metru a spát budu odpoledne. Podle umělé inteligence se to dá zvládnout, jen si budu muset jinak nastavit stravu, tréninky a vitamíny.

Zatím ne. Od Shakespeara jsem četl ty klasiky, hlavně tragédie, ke komediím jsem se zatím nedostal. Nástin příběhu nicméně vím a mohu prozradit, že hraju čtyři postavy – skřipce, kupce, posla a Lucku.

Nevadí mi to, jelikož jsem na volné noze a jsem pořád začínající herec. Jsem proto moc rád za každou práci a zkušenost.

Na začátku další sezony začínám zkoušet v Divadle Palace geniální bulvární komedii Otec, nebo syn, kde budu hrát s tátou. Příběh je o tom, že se jednoho dne otec se synem probudí a prohodí si těla. Režii obstará Petr Svojtka, takže paráda.

V Divadle Metro mi byla vedle Pánského klubu nabídnuta ještě jedna věc, o té ale nemohu moc mluvit. Druhou půlku sezony mám nicméně volnou.

Je to trochu pokrytecké, že? (smích) Nemohu být srovnáván se svým tátou. Táta je špičkový herec, dělá tu profesi přes 30 let. Srovnávat mě s ním nedává smysl. Být synem slavného táty je samozřejmě pohled, který normální člověk nemůže pochopit.

Ačkoli si spousta lidí myslí, že mě chápe, tak nechápe, a není to možné. Asi bych lhal, kdybych řekl, že to nemám v lecčems jednodušší. Ale upřímně, nevím, jestli to dokáže vykompenzovat to, v čem to já, a koneckonců i jiné děti slavných rodičů, máme těžší.

Vždycky jsem se snažil, aby za mě mluvila práce a ne příjmení. Doufám, že se mi v tomto ohledu daří, koneckonců to byl jeden z důvodů, proč jsem odešel do Ostravy. Chtěl jsem se do Prahy vrátit jako už vystudovaný herec s aspoň trošičkou zkušeností z divadelního prostředí.

Chvilku jsem bojoval s tím, co si o mně diváci myslí. Při zkoušení inscenace Koza aneb Kdo je Sylvie? jsem dokonce jedné z diskutujících, která mě nazvala „protekčním spratkem“, odepsal, že jsem herectví studoval 5 let, mám už jisté zkušenosti a že pokud chce hodnotit moje herectví od klávesnice, tak ať se na mě nejdřív přijde podívat do divadla. Odpověděla, že myslela jiné „protekční spratky“. Od té doby podobné komentáře neřeším.

Jedná se o film Po večerce od režiséra a scenáristy Dana Pánka. Je to film o letním táboře, kde mají hlavní role Vladimír Polívka a Eva Podzimková. Já mám jednu z vedlejších rolí, spolu s Adamem Langerem. Natáčení proběhlo v létě a bylo skvělé a já doufám, že Dan bude nadále tvořit, protože prozatím byly všechny jeho filmy jednoduše výborné.