Článek
Autorka je zkušenou tvůrkyní, má za sebou bohatou kariéru, mezi její nejvýznamnější práce patří cykly věnované odchodu sovětských vojsk z Československa nebo životu na Podkarpatské Rusi.
Dana Kyndrová chce na této výstavě ukázat ženu především jako komplexní bytost, procházející dějinami v mnoha rolích. Autorka každý vystavený černobílý snímek opatřila jednoduchou popiskou, obsahující místo zobrazení a rok. Toť vše. Zbytek už je na vnějším pozorovateli, co si u toho kterého obrázku vymyslí a domyslí.
Každá role má svá jasně daná vizuální specifika. Autorka dokonce na vernisáži mluvila o vizuální literatuře.
Ano, určitá popisnost je v tomto případě na místě. Roli matky vyjadřuje dílo Zűrich (CH) 1993, které evokuje stará barokní plátna. Dřímající dáma, přikrytá černou dekou objímá každou rukou jednu svou ratolest. Dává jim ochranu a zároveň je s nimi spojená do jednoho duchovního i fyzického jednolitého celku.
Roli mladé temperamentní dračice symbolizuje snímek Praha 1988, prezentující bigbítovou fanynku na koncertě skupiny Katapult. Dívka je obklopena hrozícími kolegy z kotle pod pódiem, ale i v tomto případě vytváří daná kompozice určitý pevně semknutý celek.
Zmíněná slečna má ve své tváři takřka extatický výraz svaté Luidgardy a její zpocené blonďaté vlasy ve tváři symbolizují to, že dění prožívá opravdu naplno.
Roli princezny bojovnice naplňuje obrázek Hradec Králové 1996. Momentka pochází zřejmě z nějaké přehlídky kulturistek. Jedna ze závodnic nastavuje svou bohatou muskulaturu dvěma mužům, asi masérovi a činovníkovi. Válečnice v bikinách před nimi stojí stoicky a hrdě jako socha antické bohyně Pallas Athény.
Roli psí mámy hraje na fotografii Praha 2000 dáma v nóbl šatech, která drží v náručí bílého kudrnatého psíka. Oba se dívají přímo do objektivu. Madam velice přísně, psík nevzrušeně až klidně.
Možná vám ve výčtu chybí ještě jedna role. A to sexuální femme fatale. I tu na výstavě najdeme. Zastupuje ji dílo Night Club, Hrdly u Litoměřic 1999, které má takřka dokonalou kompozici. Jako kdyby fotografka řekla tanečnici u tyče, již zobrazila, co a jak má dělat.
Dívka v černých punčochách má tyč opřenou v klíně, tělo prohnuté dozadu a dlouhá blonďatá hříva stéká jako žhavá láva z její hlavy někam do nitra země. Pečeť všemu dává klín světla, který celou figuru halí lehkým závojem.
Tak jaká je tedy žena ukázaná objektivem Dany Kyndrové? Je matkou, milenkou, ale třeba i bojovnicí. Jak kdo chce.
