Článek
Guardian se odvolává na literární badatelku Stéphanii Panichelli-Batallovou, která přednáší na britské Aston University. „(Kubánský) prezident byl náruživý čtenář. Když se oba setkali, několikrát diskutovali o literatuře, a nakonec se Fidel nabídl, že bude číst jeho rukopisy, protože má smysl pro detaily,“ uvedla.
Kritizovat veřejně autoritáře odmítal
Spisovatel a Fidel se setkali roku 1977 při umělcově návštěvě na Kubě. Setkání bylo sice označováno za náhodné, podle Panichelli-Batallové ho však Castro zinscenoval poté, co zaslechl, že García Márquez chce napsat knihu o životě na Kubě pod americkým embargem, a to s využitím svědectví prostých Kubánců. Kniha ale nikdy nevyšla.
Fidel autorovi zjevně zaimponoval ve chvíli, kdy spisovatele, jemuž nadšení latinskoameričtí čtenáři říkali familiárně Gabo, upozornil, že v knize Příběh ztroskotavšího námořníka má chybu ve výpočtu rychlosti lodi.
„To vedlo Gaba k tomu, aby ho požádal o přečtení všech svých knih,“ řekla Panichelli-Batallová.
„Laskavý a zábavný” Fidel
Márquez pak podle ní posílal hotové rukopisy do Havany a teprve po Castrových připomínkách je uvolnil pro nakladatele. Castrovy opravy byly faktické i jazykové, ideologii do literatury nepletl. Například v proslulé Kronice předem ohlášené smrti upozornil autora na chybu v určení lovecké pušky.
Márquez, který zemřel předloni, byl zastáncem kubánské revoluce a ze svého postoje neslevil, ani když vešlo ve známost Castrovo porušování lidských práv na ostrově. „Jaký to byl laskavý a vždy zábavný člověk,“ pochvaloval si Fidela. V rozhovoru z roku 1978 řekl, že diktátorovi by svou kritiku řekl z očí do očí v soukromí, ale že by s ní nikdy nešel na veřejnost.
Vydavatelská manažerka Anna Hervéová řekla Guardianu, že úspěch spolupráce Garcíi Márqueze a Castra je něco výjimečného. „Většina velkých umělců se v moderní éře definuje v opozici k elitě. A diktátoři mívají notoricky špatný vkus,“ dodala.