Článek
Na úvod zazněla Dvořákova Serenáda d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, opus 44, při jejímž provedení seděl francouzský interpret u prvního pultu. Soubor skvěle vystihl atmosféru lidové kapely, hrající při taneční zábavě někde v české hospodě či na návsi, jako třeba z Dvořákovy opery Jakobín.
Poté se diváci zaposlouchali do výběru z Dvořákových Legend. Při volbě jejich témat se skladatel bezpochyby inspiroval poezií Karla Jaromíra Erbena, stejně jako v případě svých pozdějších mistrovských symfonických básní, jež mají už přímo konkrétní názvy podle básníkových balad ze sbírky Kytice.
Druhou část večera otevřel Mozartův Koncert pro hoboj a orchestr C dur, K. 314, jehož sólový part brilantně zahrál François Leleux, který vystoupil v dvojroli dirigenta a znamenitého hobojisty. Jeho hra nepostrádá mozartovské šibalství, jež pro hudebníky i posluchače přináší radost z bezstarostného muzicírování.
Večer uzavřela Mozartova Symfonie č. 38 D dur, K. 504, zvaná Pražská, která připomněla historické a kulturní propojení mezi Salcburkem a Prahou. V této hudbě je již znát budoucí „opera oper“ Don Giovanni, jejíž premiéra se odehrála v Nosticově, dnešním Stavovském divadle. Po nadšených ovacích publika přidali salcburští hudebníci ještě předehru k Mozartově opeře Figarova svatba.