Bývalý kriminalista Štoček vydal novou knihu. Přidal jsem v ní na brutalitě a sexu, říká

Po roce od své prvotiny přicházíte s knihou Vrah je v každém z nás 2, mohou čtenáři čekat podobný styl jako v prvním díle?

Dalo by se říct, že ano. Je to zase souhrn několika případů, které jsem rozepsal. Upřímně jsem nepočítal s tím, že o první knihu bude takový zájem. Druhý díl jsem neměl v plánu, ale byly na to poměrně hezké recenze, tak jsme se s kolegyní Bechynkovou domluvili, že tedy napíšu ještě jednu. Kdybych to měl zhodnotit obsahově, tak v druhé knize je asi víc brutality a sexu. Prostě jsem trochu přitvrdil.

Naznačíte, které případy jste do knihy vybral?

Je tam hodně rozepsaný případ orlické bedny, což však nemá spojitost s případy takzvaných orlických vrahů. Dále je tam případ zřejmě prvního úmyslného šíření viru HIV v Československu a ještě možná zmíním případ, kdy syn zabil vlastní mámu. Dá se říct, že jsou to všechno něčím speciální případy, nechtěl jsem psát takové ty všední vraždy bez hlubších zápletek, kterých je samozřejmě většina. Zkrátka aby to pro čtenáře bylo zajímavé.

Všichni víme, jak je true crime populární. V poslední době jsem se ale setkal i s kritikou tohoto žánru. Konkrétně jde o údajné prozrazování policejních postupů a operativních metod. Co si o tom myslíte, dáváte vrahům náskok?

Věřím, ze se to někomu nemusí líbit. Ale můžu vám říct, že jsem si dával sakra pozor, abych takové ty policejní detaily neprozradil. Když už jsem neměl na výběr a směřovalo to k tomu, že bych v knize uvedl nějaký detail z operativní práce, tak jsem se zastavil a přiznal čtenářům, že dál o tom psát nebudu. Nebylo by to vhodné vůči policii. Myslím, že je to v knize asi dvakrát. Ale že tam píšu o stopách, tak to je dneska v každé detektivce. Zmiňuju se o odposleších telefonů, ale to není nic, co by někoho mělo překvapit. Spíš mi šlo o to, abych charakterizoval pachatele. Jsou lidi, kteří to mají v genech, ale pak jsou pachatelé, kteří se do té situace dostanou nečekaně.

Nechybí vám občas práce v terénu, když si ji takhle pravidelně připomínáte?

Nechybí. Užil jsem si ji za 30 let na vraždách a sedm let na výjezdech až až. Té práce jsem měl dost. Rád se teď podívám na nějaké případy v televizi, ale terén mi nechybí.

K nové knize se vážou i povinnosti. Rozhovory, podepisování, křest… Já vím, že vy tyhle akce zrovna nevyhledáváte. Už jste si zvykl na pozornost?

Já jsem velice přizpůsobivý (smích). Je pravda, že někdy nejsem dvakrát společenský a někdy taky nemám úplně kulantní vystupování, ale tohle beru jako součást práce. Sedmého listopadu budeme knihu křtít, zase to bude v Policejním muzeu v Praze, tak to jsem sezval kamarády. Paradoxně jsou to většinou lidé úplně mimo policii. Jeden je mašinfíra, druhý pilot, další režisér, jiný zase producent. Ale všechno to jsou pro mě blízcí lidé.

Když jsme se spolu bavili vloni, tak jste říkal, že už se budete věnovat rybám a rajčatům. A místo kaprů je na světě další kniha…

Já jsem měl představu, že si vezmu počítač a budu psát na chatě, na terase s výhledem na vodu, ale pak jsem zjistil, že mi to nejde. Zkoušel jsem to asi dvakrát, ale nejde to. Já musím mít zatažené závěsy, klid a soustředit se. Takže na rybách jsem nebyl ani nepamatuju, ale příští rok už určitě jedu!

Může se vám hodit na Zboží.cz: Vrah je v každém z nás 2 - Lucie Bechynková, Jan Štoček