Článek
Bagárová se sice zapletla s ďáblem jménem Superstar, ale nesemlelo jí to. Důvod je prostý. Má za sebou silný tým, rodinné muzikantské zázemí a na svůj věk slušné zkušenosti (zpívala prý profesionálně už jako dítě). Díky tomu jí nemohli vnutit druhořadé laciné hity a interpretuje písničky, které mají hlavu a patu (většinovým autorem je Pavel Dirda).
Rovněž zvuk alba Shining je brilantně vyladěn. Např. druhý track Funky Soul & Jazz by mohl být krásnou ukázkou quincyjonesovsky vymazlené aranže - hlavně perkuse a klávesky v pozadí. Jde sice o postupy ze sedmdesátých let minulého století, ale zní to pěkně a funky, tak co řešit?
Takto pokročilý inteligentní pop s občasnými jazzovými špeky, ovšem v mezích zákonů středního proudu, dobře baví a na Moničin hlas si rychle zvyknete. Je jemný, spíše dívčí a působí příjemně, byť zatím nemá skutečnou osobitost špičkových zpěváků. Jakoby mu chyběla odžitá léta, ale to je asi jen otázka času. To samé platí i pro očekávatelně banální texty.
U nás jsou ve škatulce současného R přece jen o kapku lepší Navigators nebo Monkey Business, ale Bagárová dobíhá hned v závěsu. Dala by se přirovnat třeba k výbornému pop-jazzovému zpěvákovi Ondřeji Rumlovi nebo k Heleně Zeťové, která má ovšem mnohem drsnější hlas, větší prožitek a zajímavou patinu.