Argonauti ideálu představují libereckou výtvarnou scénu minulosti

Autorka projektu procházela české i zahraniční archivy, aby zmapovala výtvarnou scénu Liberce v období, kdy byl díky silnému průmyslovému rozvoji významným regionálním centrem.

„Výstava se vztahuje na autory, kteří byli součástí liberecké výtvarné scény, ať už tady vystavovali, anebo v Liberci žili,“ uvedla kurátorka Habánová s tím, že jakýsi spodní časový mezník určit přesně nelze, ale mezním horním je rok 1938, neboť vznikem Protektorátu po Mnichovské dohodě pomyslná svobodná éra vyjadřování a svobody projevu skončila.

„Už před první světovou válkou usiloval básník Erich Posselt o propojení mladých Liberečanů hledajících vyšší umělecké cíle. Sebe a své souputníky označil jako argonauty ideálu (odtud název výstavy - pozn. red.). Jeho snahy však zhatila první světová válka. Teprve dvacátá léta 20. století můžeme označit za dobu výtvarného rozkvětu,“ doplnila historický kontext kurátorka.

Výstava je rozdělená do pomyslných dvou částí a představuje 200 děl. K vidění je rekonstrukce výstavy z roku 1927, kdy jsou do černobílé fotografie vloženy existující tři obrazy, shodou okolností ze sbírek liberecké galerie.

„Ty ostatní, o nichž nevíme, se možná podaří v rámci výstavy objevit. Třeba se někdo přihlásí, že má něco podobného doma,“ podotkla Habánová.

První část je věnována umělecké skupině Oktobergruppe, která vznikla v době největšího rozkvětu v roce 1922. Německý název má proto, že v té době byl Liberec německým městem – Reichenberg. Oktobergruppe měla 11 členů a mezi nimi byla pouze jedna malířka.

Uskupení založila čtveřice umělců – Erwin Müller, Rudolf Karasek, Alfred Kunft a Hans Thuma.

Později se k nim připojili i další, například Edith Plischke, Richard Fleissner nebo Alfred Dorn. Skupina se sice naposledy představila jen pár let od svého vzniku v prostoru pražského Mánesa v listopadu 1927, její členové však za sebou zanechali dílo, které svým významem přesahovalo region.

„Na výstavě jsou autoři ukázáni zvlášť, ale snažila jsem se je dát i do dvou celků. Jeden je věnován nejbližšímu místnímu okolí, druhý jizerskohorské krajinomalbě. Primárně jsem vybírala věci, které se vážou k zimnímu období, takže je to taková krásná zimní pohádka doplněná obdobným filmem z Národního filmového archivu. A vytváří to tak trochu idylickou kulisu Liberecka, kterou mají možná naši předkové nebo ještě naši otcové a maminky ve skrytu jejich paměti,“ objasnila Habánová.

Horní patro bazénové haly galerie je věnováno také dvěma česky hovořícím autorům, Janu Beranovi a Josefu Nastoupilovi. A nechybí segmenty, kde jsou všichni, kteří v Liberci vystavovali, dáni dohromady.

Součástí výstavy je i film, který bude promítán na konci února 2026 v galerii, a také obsáhlá publikace, která je k dostání v galerijním e-shopu a vybraných knihkupectvích.

Výstava je v liberecké galerii k vidění do 22. února 2026 a 12. prosince ji doplní komentované prohlídky, 15. prosince pak Baby herna nazvaná Liberec, jeho múzy a advent.