Ostravské Plato otevřelo čtyři výstavy umělců a umělkyň z Francie, Německa, Slovenska a Česka

Stejně jako předchozí, i ty nové zdejší výstavy přinášejí nejen estetické zážitky, ale i podněty k přemýšlení nad tématy dotýkající se společnosti i přírody. Výstavy budou v galerii, která vznikla díky velkorysé rekonstrukci bývalých městských jatek, k vidění až do 22. března 2026.

První výstavu ve dvou menších sálech, propojených skleněnými dveřmi, obsadily hyperrealistické fotografie francouzského umělce Borise Camacy.

Nabízejí inscenované výjevy různých postav ve zvláštních situacích. Autor společně s kurátorkami Danielou a Lindou Dostálkovými vybral fotografie, na kterých je akcentován pohyb, především chůze.

„Camaca představuje postavy v nelichotivých i groteskních situacích, čímž narušuje tradiční genderové role a převrací zavedené kódy nejen fotografie,“ říká kurátorka Daniela Dostálková.

„Jeho inscenovaná intimita je plná paradoxů – osciluje mezi komedií a tragédií, mezi smyslností a groteskou – a díky výrazné teatralizaci a barevné přesycenosti působí velmi silně,“ dodává kurátorka Linda Dostálková.

Největší sál galerie Plato patří českému malíři Marku Medunovi, který pro výstavu s názvem Ostrov relativní stability zvolil téma moci bez odpovědnosti.

Umělec zde představuje sérii nových maleb, dřevěné objekty ve tvaru ležaté osmičky doplněné železnými prvky, opony zakrývající neznámé ‚něco‘ a zapůjčené protetické pomůcky očí a uší – vše propojené motivem neviditelnosti.

Třetí velká výstava je sestavená z tvorby německé umělkyně Aliny Schmuch. Expozice obsahuje několik videoprojekcí, jejímž námětem jsou vodní infrastruktury jako místa, kde se prolínají technologie, tělo a životní prostředí.

„Na Alině Schmuch nás fascinuje, že dokáže prostřednictvím fotografie a videa otevřít téma vody nejen jako elementu nezbytného pro život, ale také jako metafory tělesné a environmentální zkušenosti,“ říká Linda Dostálková.

„Vybraly jsme ji také proto, že je skvělou ‚uměleckou dokumentaristkou‘ – vždy poměrně přesně zacílí na společenský fenomén, který je velmi důležitý,“ dodává Daniela Dostálková, druhá z kurátorek.

Čtvrtá nově otevřená výstava, která se nachází v nejmenším prostoru galerie nazvaném Klíčová dírka, patří slovenské umělkyni Monice Pascoe Mikyškové. Nese název Vzpomínky, které mi nepatří a je věnována třezalce a autorčině babičce, jež tuto bylinu často sbírala a která byla v dětství pro umělkyni vzorem ženskosti a vnitřní síly.

„Tato výstava stejně jako všechny výstavy Moniky Pascoe Mikyškové zapojuje osobní zážitky, a dokonce konkrétní vzpomínky, do kolektivního prožívání nelehkých momentů současnosti, které se díky autorčině zobrazení stávají nejen sdílenými, ale také snesitelnějšími,“ říká kurátorka Edith Jeřábková, která výstavu připravila.