Článek
Přestaví se nizozemští Dogtroep i členové Centra Jerzyho Grotowského z Polska, Divadlo Vizita Jaroslava Duška i s bývalými členy, čínská zpěvačka Feng-Jün Song, tanečník Jan Kodet, loutkáři Věra Říčařová a František Vítek. Archu ozdobí také instalace výtvarníků Davida Černého, Milana Caise, Davida Cajthamla a Petra Nikla. O programu jsme hovořili s Josem Zandvlietem z divadla Dogtroep, které se na něm významnou měrou podílí.
Co jste připravili k otevření Archy?
I když můžeme vystupovat v divadle, okamžitě mne napadlo udělat něco taky venku, protože voda se do divadla dostala zvenčí. A uvědomil jsem si, že je potřeba konfrontovat lidi se silou řeky a neukazovat jen v bezpečí sálu její záběry na videu. A tak jsem naplánoval jít k řece.
Co chystáte na Štvanici?
Chci tam vylít do řeky poslední vodu vyčerpanou z divadla. To inspirovalo japonského tanečníka Mina Tanaku k tomu, že bude tančit na řece. Půjde o vyjádření respektu k realitě života. Ze slavnosti u řeky či spíše na řece se společně vrátíme před divadlo, naproti němuž stojí obchodní dům Bílá labuť. A mě napadlo, že by bylo hezké použít ženu, která tam pracuje, aby nabídla prostředky pro úklid, hadry a kýbly. Její part s megafonem jsem zakomponoval do sborové písně, kterou budou zpívat před Archou jeho zaměstnanci. Jsem moc rád, že tam budou přítomni členové orchestru Agon, kteří nás doprovodí na dechové nástroje. Do divadla tak přijdeme za zvuků slavnostní hudby.
Chystáte také něco do Archy?
Pro její prostory jsme připravili Příběh o kapajícím kohoutku, který jsme už zpracovali v Rotterdamu. Jeho součástí je videoprojekce. V závěru se na scéně opět objeví na pódiu uklízečka a ukáže se, že i ona může být hvězdou. Domnívám se, že každý v sobě má ducha umělce. V tomto duchu jsem udělal řadu představení, která měla i silný sociální aspekt. Proto nechám ve sboru před divadlem zpívat všechny zaměstnance Archy včetně techniků a administrativních pracovníků. Podobný projekt jsem dělal už v Holadnsku, kde jsem s vězni nacvičoval zpěv. Domnívám se, že umění není jen pro elitu, zajímá mě, jak se divadlo může stát součástí všedního života. Nemůžeme hrát jen v sále a čekat, kdo tam přijde, musíme vyjít ven, vstříc lidem.