Hlavní obsah

Andrej Štiavnický napsal knihu Sbohem, Čachtická paní

Právo, Zbyněk Vlasák

Andrej Štiavnický napsal další knihu o Báthoryové s názvem Sbohem, Čachtická paní. "Tak osmdesát procent jsou historická fakta, zbytek je moje umělecká licence. Beletristická forma je pro mě ale především způsob, jak své poznatky, které se opírají o dlouholeté studium a spolupráci s historiky, dostat ke čtenářům. Faktografickou knihu by si jich přečetlo o mnoho méně," říká v rozhovoru Andrej Štiavnický.

Foto: Zbyněk Vlasák, Právo

Knihu mu pokřtil Zdeněk Troška (vlevo), který by také rád natočil film o Báthoryové.

Článek

Kdy jste se s Alžbětou Báthoryovou poprvé setkal?

Jejímu odkazu se věnuju už víc než čtvrtstoletí. Ale poprvé jsem na ni narazil ještě o mnoho let dříve, jako malý kluk jsem četl román Joža Nižnánského. Což jednak vůbec není kniha pro děti a jednak se samozřejmě musí brát trochu s rezervou. Takové koupání v krvi je z vědeckého pohledu nesmysl, na jednu koupel to dělá šedesát až sedmdesát zavražděných dívek. A to by nezvládla ani Báthoryová.

Jaký je váš pohled na ni?

Existují desítky autentických dobových svědectví, že to byla krvelačná bestie a sexuální sadistka. Pro mě je ale daleko zajímavější otázka, ne jestli byla vražedkyně, ale proč to dělala. Snažím se na to dát odpověď ve svých knížkách. Jedna z indicií ukazuje směrem ke genetice, už jen to, že její rodiče byli příbuzní, na ní jistě zanechalo své stopy.

Kdybyste mohl své knihy žánrově zařadit, byla by to literatura faktu?

Klonil bych se spíš k historickému románu. I proto, že v mých knihách chybějí odkazy ke zdrojům, poznámky pod čarou, přesto, že pro mě by to nebyl problém. Jenže nakladatel to nechtěl. Mimochodem označení „Čachtická paní“ se k Báthoryové moc nehodí. Já vím, že se to vžilo, ale Čachtice byly jen jedno z mnoha jejích sídel, a kdyby se sestavil žebříček, kde spáchala nejvíce vražd, nebylo by čachtické panství určitě na prvním ani druhém místě.

Dá se říci, kolik procent textu se opravdu opírá o doložitelné údaje?

Tak osmdesát procent, zbytek je moje umělecká licence. Ta beletristická forma je pro mě ale především způsob, jak své poznatky, které se opírají o dlouholeté studium a spolupráci s historiky, jako je Jozef Kočiš, dostat ke čtenářům. Faktografickou knihu by si jich přečetlo o mnoho méně. Snažím se i vše zařazovat do dobového kontextu, přelom 16. a 17. století je ve znamení turecké hrozby, ale taky sporů mezi katolíky a protestanty. Na to se často zapomíná.

Jakubiskův film jste asi viděl...

Ano, měl jsem tu příležitost. A mohu zodpovědně prohlásit, že ta žena z filmu v tehdejším Uhersku rozhodně nežila. Skutečná Alžběta Báthoryová rozhodně dívkám kolem sebe nepomáhala, nebyla žádná léčitelka, jestli jim pomáhala, tak jedině na onen svět. Čistě z hlediska historie je to paskvil.

A umělecky se vám líbil?

Není to můj šálek čaje, ale to je samozřejmě můj individuální názor, i když i spousta přátel kolem mě byla zklamána.

Reklama

Související témata:

Související články

Woody Allen zveřejnil deník z natáčení

Americký režisér Woody Allen zpracoval pro New York Times deník z natáčení svého romantického dramatu Vicki Cristina Barcelona, ve kterém nezapřel svůj...

Hledání klidu mezi cypřiši hinoki

Co má v životě smysl? Na to se ptá maďarský prozaik László Krasznohorkai v knize se symbolickým názvem Od severu hora, Od jihu jezero, Od západu cesty,...

Kniha o Mohamedově nevěstě v Dánsku

Kontroverzní román Sherryho Jonese Šperk z Medíny se zřejmě dočká nakladatele. Bude jím dánské Trykkefrihedsselskabets Library (Knihovna svobodného slova).

Výběr článků

Načítám