Článek
Ta, která vstupuje s podtitulem Ghost Protocol do českých kin, se dost vydařila, proč tedy nepřijmout další? Lidstvo je totiž pořád ohrožováno. Tentokrát hodlá mezinárodní terorista a fanatický odborník na jadernou energii uspořádat destrukci světa jakožto „nepříjemnou, ale nezbytnou součást evoluce.“ A je tu i nebezpečí atomové války mezi Ruskem a USA, protože pod Kremlem vybouchnul plyn, ztratily se kódy ke spuštění jaderných hlavic, a nic nemůže přimět ruskou stranu, aby to nepovažovala za útok Američanů.
Situace je značně vyostřená, zasvěcení dokonce tvrdí, že od karibské krize takové napětí mezi velmocemi nebylo. Americký prezident tedy vyhlašuje Ghost Protocol, což pro tým agenta Ethana Hunta znamená, že od něj stát dává ruce pryč a mise na záchranu světa (pokud ji přijmou) bude víc než utajená: nikoho z nich – dostane-li se do potíží - se nikdo žádným způsobem nezastane. Nemají zázemí ani krytí, musejí se spolehnout jen sami na sebe.
Filmová série Mission Impossible slaví úspěchy už od roku 1996, kdy Brian de Palma natočil první díl. Po režisérech Johnu Wooovi a J.J. Adamsovi padla tentokrát volba producentů (mezi nimiž je i Tom Cruise) dost překvapivě na Brada Birda, který se proslavil výbornými animáky jako Úžasňákovi nebo Ratatouille.
Ukázalo se však, že to byla volba správná. Nic totiž nesvědčí Mission Impossible tolik jako kombinace zběsilých akčních jízd s vtipnou nadsázkou – a na to jsme právě v Birdových animovaných filmech zvyklí.
Jako stará bondovka
Už když se kamera na začátku řítí na Budapešť, je jasné, že tempo bude rychlé jak Cruisovy nohy, když zdolávají dlažbu nebo písečnou bouři. Napětí kombinované se smyslem pro humor připomene bondovky „před Craigem“, tedy z časů, kdy bylo zřejmé, že samy sebe neberou vážně.
Situace jsou tu tak neřešitelné a Huntovi se tak často nedaří, že by člověk bezmála uvěřil, že tato mise bude opravdu nemožná. Dokud si ovšem neuvědomí, že takhle to musí být, aby zápletka vydala na potřebnou (nebo spíš zbytečně nataženou) délku.
Série Mission Impossible se vyvíjí vcelku dobrým směrem. Používáním důvtipných, zábavných technických hraček i scénami jako je třeba ta, v níž Cruise v Dubaji šplhá po skleněné vnější straně nejvyšší stavby světa, dává film najevo, že tady opravdu nejde o to, jestli by se děj na plátně mohl odehrát ve skutečnosti nebo zda má logiku. Čirá akční zábava, to je oč tu běží, a Brad Bird ji umí dělat s pomocí kamery a naléhavé hudby velmi dobře.
Úlitbou žánru jsou samozřejmě i moudra typu „prodávám budoucnost“ nebo „blízké ti nic nevrátí“, která Cruise vypouští z úst se sladkobolným, vševědoucím a cituplným výrazem ve tváři. Člověk by ho občas zabil, ale spíš se usměje: tahle klišé jsou natolik provařená, že ač jsou v závěru už dlouhá a otravná, nemůže je brát vážně už vůbec nikdo.
Napřesrok padesátiletý Cruise je stále ve formě, bicepsy mu napínají košili i tričko (občas se ukáží i v nezahalené kráse), gazelí běh svědčí o slušné trénovanosti a hladce vyholená tvář o tom, že tenhle muž ví, co právě od něj publikum žádá.
Sympaticky vedle něj působí jeho parťáci, zejména Benji, jemuž dal mile zábavnou, vtipnou podobu Simon Pegg. Snad jen Paula Pattonová v roli Jane má víc půvabu než hereckých schopností. Mission Impossible – Ghost protocol dobře plní pravidla žánru, českým divákům navíc zalahodí krásy Prahy, byť hraje jednou Budapešť, jindy Moskvu. Všimnou si také malé role Pavla Kříže a pobavit je může třeba i nádvoří Pražského hradu uvnitř Kremlu.