Hlavní obsah

Žena štvala děti proti otci, vymýšlela jim nemoci, útočila na lékaře. Nepřestala ani po odsouzení

Brno

Není při rozvodu nic horšího, než když jeden z rozcházejících se partnerů udělá z dětí bič na toho druhého ve snaze vyhrát. Do extrémní podoby to dovedla žena, která děti nejen štvala proti jejich otci, ale vsugerovávala jim nemoci, aby pak obcházela lékaře a podrobovala děti bezdůvodným vyšetřením. A nepřestala, ani když za to byla odsouzena.

Foto: Milan Malíček, Novinky

Budova Nejvyššího soudu v Brně.

Článek

Kde nepomohly trestní soudy, musela zasáhnout civilní justice. A ta ženě z Prahy poté, co neustále atakovala různé lékaře starající se o nápravu zejména psychického stavu dětí, omezila výkon rodičovské odpovědnosti tím způsobem, že jí zakázala rozhodovat o věcech týkajících se zdravotní péče. Že je takový zásah nutný, v těchto dnech potvrdil i Nejvyšší soud.

Žena dostala před několika lety podmínku, protože dlouhé roky štvala své dvě dcery proti jejich otci. Manipulovala je, učila je nenávisti k otci, nutila je lhát a vědomě vytvářet příznaky nemocí, aby pak s nimi chodila po nejrůznějších, zcela zbytečných vyšetřeních. To vedlo i k tomu, že jedna z dcer takřka nechodila do školy.

Znalci pak konstatovali, že její jednání bylo velmi nebezpečné, a u ženy usuzovali na velmi vzácný Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení), což je závažná forma psychického zneužívání dětí, kdy pečující osoba zveličuje či přímo vymýšlí pro děti různé nemoci, přitom se sama tváří jako oddaný, pečující a starostlivý rodič.

Ničila dětské psychiatry

Ani poté, co žena dostala trest a děti se vymanily z jejího vlivu, si nedala pokoj. Jak plyne z verdiktu Nejvyššího soudu, který byl zveřejněn na úřední desce, žena dál nemístně zasahovala do věcí týkajících se zdravotní péče. Spory s otcem přenášela na lékaře, úmyslně vytvářela emočně vypjaté situace a zdravotníky bombardovala nejrůznějšími požadavky.

To vedlo mimo jiné k tomu, že několik dětských psychiatrů už nemohlo dál s dětmi pracovat, což vzhledem k omezenému počtu odborníků v tomto oboru znamenalo dost velký problém pro psychický stav dětí.

Civilní soudy ve shodě se státním zastupitelstvím tak přistoupily k tomu, že matce omezily možnost zasahovat do lékařské péče dětí. Žena se s tím ale nesmířila a spor dovedla až k Nejvyššímu soudu, kde v dovolání tvrdila, že projevy nespokojenosti s lékaři, které vybral otec, považuje za své „právo a svobodu“, ale také za svou povinnost dle zákona. Současně tvrdila, že pokud se to justici nelíbí, měla přistoupit k mírnějšímu řešení, a ne hned sahat po omezení rodičovské odpovědnosti.

Výběr článků

Načítám