Článek
Incident se stal už v říjnu 2021 v Olomouci, spor ale nakonec dospěl až k Ústavnímu soudu, kde hledal zastání řidič potrestaný justicí peněžitým trestem 27 tisíc korun. Marně se hájil tím, že se jednalo o nutnou obranu.
Šlo přitom o banalitu. Muž zavolal na městskou policii a upozornil na špatné parkování jiného auta. Jeho řidič to však bral úkorně a oponentovi mlátil do auta a vyzýval jej k bitce.
„Poté, co jej poškozený slovně vyzval ve smyslu, aby vylezl z vozidla, že si to vyřeší hned, obviněný vystoupil ze svého vozidla, stoupl si do bojového postoje, stejně jako jeho vyzyvatel poškozený, kdy následně obviněný nejméně jednou udeřil pěstí poškozeného do obličeje, přičemž poškozený v důsledku úderu upadl na zem, kde se udeřil do týlní části hlavy s následným výpadkem vědomí po dobu cca dvou až tří minut,“ popsaly útok soudy.
Zastalo se ho i Nejvyšší státní zastupitelství
Muž se nechtěl smířit s tím, že by měl být trestán za to, že udělil lekci velkohubému oponentovi, ale u soudů marně hledal zastání. Přitom mu nepomohlo ani to, že se na jeho stranu postavilo i Nejvyšší státní zastupitelství, které rozporovalo názor soudů o tom, že pokud muž akceptoval výzvu k potyčce, nelze už hovořit o nutné obraně.
„Výzva k potyčce není sama o sobě faktem, který by mohl vyloučit nutnou obranu. To by vedlo v praxi k absurdním závěrům, kdy by mohl útočník snadno vyloučit nutnou obranu jakoukoli, třeba účelovou výzvou směřovanou k obránci,“ řekli nejvyšší žalobci.
„Státní zástupce též shledává hrubě nepřiměřený a krajně nesprávný argument soudů vylučující nutnou obranu s tím, že obviněný zaujal po vystoupení z vozidla „bojové postavení“. Obviněný vystoupil z automobilu v době trvajícího útoku a dochází-li k fyzickému střetu, je naprosto přirozené, že osoba střetu se účastnící tomu přizpůsobí i pozici těla, ať již se brání nebo útočí,“ dodali žalobci.
ÚS: Poměřování síly, ne nutná obrana
Jenže takové argumenty nezabraly ani na Nejvyšší soud a muž hledal zastání ještě u Ústavního soudu. Namítal, že jeho potrestání je nespravedlivé a porušuje jeho práva. „Jednání jednoznačně naplňovalo znaky nutné obrany, což uznalo i Nejvyšší státní zastupitelství. Soudy přehlédly celkový průběh a kontext incidentu mezi stěžovatelem a poškozeným,“ tvrdil ve stížnosti.
Jenže senát se soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou nepřesvědčil. Soud v rozhodnutí, které v těchto dnech zveřejnil ve své databázi, uvedl, že bušení a kopání do auta nebylo útokem s nějakou škodou, ale emotivním, nepřijatelným, ale nikoli trestným způsobem komunikace poškozeného.
„Namítá-li stěžovatel, že byl omezován na osobní svobodě, tedy že nemohl z místa odjet bez najetí do poškozeného, pak není ani Ústavnímu soudu zřejmé, jakým způsobem mohl tuto situaci vyřešit tím, že automobil opustí a zahájí fyzickou potyčku,“ neschválil Ústavní soud mužův postup.
„Nešlo o obranu, nýbrž o snahu o poměřování sil. Relevantní jsou rovněž úvahy soudů, že sám stěžovatel přivolal na místo příslušníky městské policie, a přesto se rozhodl řešit situaci protiprávní svépomocí,“ dodala Zemanová.
