Článek
Původně ženu poslal Krajský soud v Plzni za týrání a znásilnění na čtyři roky za mříže. Vrchní soud v Praze ale rozsudek zrušil a obviněnou uznal vinnou pouze přečinem týrání svěřené osoby. Za to jí uložil pětiletou podmínku.
S tím se nechtěl smířit tehdejší šéf žalobců Igor Stříž a podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. Ten verdikt vrchního soudu doslova rozcupoval a zkritizoval ho za to, že intenzitu jednání stíhané ženy posuzoval jen velmi povrchně. Proto mu nařídil případ znovu projednat a rozhodnout.
„Při středečním veřejném zasedání bylo rozhodnuto tak, že obžalovaná byla uznána vinou zločinem týrání svěřené osoby a za to byla odsouzena ke čtyřem letům odnětí svobody,“ řekla Novinkám mluvčí vrchního soudu Eliška Duchková.
Podle ní obžalovaná páchala čin po delší dobu a na osobě, která byla v její péči. „Soud jí dále uložil povinnost uhradit poškozenému nezletilému na náhradě nemajetkové újmy 250 000 korun,“ dodala mluvčí.
Podle spisu zneužívala žena syna svého tehdejšího přítele v průběhu let 2017 až 2020. Dělo se to o víkendech, kdy měl hocha otec ve své péči. Macecha jej například zamykala do kumbálu a pak ho nutila po sobě uklízet výkaly a moč. Jindy chlapce zase zabalila do gumového pytle, pusu mu zacpala erotickým roubíkem a na hlavu mu nasadila plynovou masku.
Žaloba také zmiňuje, že svázanému dítěti zasouvala do konečníku tvrdý předmět nebo mu zalepila oči izolepou, omotala škrtidlo kolem krku a nutila lízat genitálie.
Stříž tehdy v podaném dovolání poukázal především na zvlášť zavrženíhodné jednání obviněné, proti kterému se poškozený v takto útlém věku neměl šanci bránit či se proti němu účinně ohradit.
„Vrchní soud vůbec nezohledňoval, nakolik jednotlivé epizody působily na prožívání poškozeného, zda nepociťoval strach, tíseň, napětí a stres z toho, čemu může být v budoucnu ze strany obviněné vystaven, pokud se jí nějakým způsobem znelíbí. To vše za situace, kdy znalecký posudek psycholožky zmiňuje dlouhodobost tlaku i následky, které na poškozeném zanechal,“ konstatoval předseda senátu NS Aleš Kolář.
Podle něj použila žena vůči dítěti velmi sofistikované metody trestání, které vyžadovaly značnou nápaditost, časovou náročnost, materiálovou vybavenost, naplánování a pečlivé promyšlení.
„Všechny tyto aspekty se manifestovaly ve velmi intimních, ba dokonce v nejintimnějších oblastech ponižování jedince, což také skýtá určitou přidanou hodnotu ve vnímání efektivity týrání trýznitelem,“ stojí dále v rozsudku NS.
„Pokud vrchní soud dovodil, že motorem obdivuhodné vynalézavosti obviněné nebyla její sexuální apetence, tak jím patrně byla snaha co nejúčinněji ublížit, potrestat a ponížit poškozeného,“ dodal Nejvyšší soud.
Soud měl potřebu kárat
Ten také upozornil na nevyváženost úvah vrchního soudu. „Poněkud šroubovaně se upnul na určitou otázku ve skutkovém ději, kde cítil potřebu mentorsky pokárat prvoinstanční soud. To jej patrně vyčerpalo natolik, že podstatným právním otázkám věnoval již jen zlomek své pozornosti,“ uvádí NS v odůvodnění verdiktu.
Jako příklad uvedl snahu vrchního soudu dopodrobna rozvracet úvahu krajského soudu o tom, co poškozený sedící před obviněnou v kokpitu auta měl podle jejího pokynu lízat.
„Při zohlednění dalších trestů se sexuálním podtextem ze strany obviněné vůči nezletilému je logika prvoinstančního soudu silnější,“ uzavřel nejvyšší soud.