Článek
K incidentu mělo dojít ve věznici Valdice. Pro vězně si tam mělo přijít šest členů vězeňské služby s tím, aby společně šli na oddělení prevence a stížností. Protože byl vězeň zesláblý po hladovce a bylo mu zle, upadl na zem. Nato jej podle jeho tvrzení čtyři dozorci napadli, jeden ho bil do oblasti stehna a lýtka pravé nohy, ostatní tři ho kopali do celého těla. Pak jej prý s nasazenými pouty odvedli na ošetření, kde jej dva dozorci prý ještě shodili ze schodů.
Případ šetřila GIBS, ale odložila ho. Vězeň neuspěl ani se svou stížností u státního zastupitelství, žalobci vyhodnotili jeho výpověď jako lživou, pravděpodobně vymyšlenou s úmyslem dosáhnout přemístění do jiné věznice. Jejich názor potvrdilo i vrchní státní zastupitelství, naopak tehdejší ombudsmanka Anna Šabatová neúspěšně poukazovala na rozdíly v lékařských zprávách z Valdic a pak z brněnské věznice.
Rozdíly v lékařských zprávách
Vězeň se nakonec obrátil až na Ústavní soud a uspěl. Podle senátu totiž vznesl takzvané hájitelné tvrzení, že byl podroben špatnému zacházení, proto státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování.
Vězeňskou vzpouru v Bělušicích muselo zkrotit až komando
„Orgány zabývající se stížností stěžovatele na násilné jednání příslušníků vězeňské služby měly prověřit průkaznost lékařských zpráv před tím, než rozhodly o nezahájení jejich trestního stíhání, což neučinily. Rozhodly na základě diametrálně odlišných lékařských zpráv, kdy rozdíly v lékařských zprávách nebyly náležitě odstraněny či vysvětleny ani vypracovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,“ konstatoval soudce Šámal s tím, že GIBS tak musí případ znovu otevřít a řádně prověřit.