U soudu v Semilech hraje hlavní roli vzácná známka, žilkovaná čtyřka

Kdyby se prodávala, kupec by si za zelenou známku s přetiskem musel připravit nejméně čtyři nebo pět milionů korun. Jenže známka se neprodává, u semilského soudu o ni vedou právní bitvu rodiny zesnulých sběratelů z Česka a Nizozemska. Jedni tvrdí, že byla ukradena, druzí, že koupena.

Známka, kterou soudce Michal Polák ve čtvrtek donesl do jednací síně a předkládal ji svědkům k nahlédnutí, má divokou historii. Do soudní úschovy se dostala od policie, která ji zabavila v roce 2017 při domovní prohlídce u semilského filatelisty Ludvíka Pytlíčka krátce poté, co se Pytlíček pokusil známku nabídnout do aukce v Praze.

Když tak učinil, znalec a předseda libereckého Klubu filatelistů Josef Chudoba rozpoznal, že rarita, již Pytlíček nabízí do aukce, je shodná s vyobrazením známky, která měla v roce 1991 záhadně zmizet před zahájením Světové výstavy v Tokiu. Tady ji chtěl vystavit holandský sběratel Johan L. Klein, než k tomu došlo, známku mu údajně někdo odcizil.

Klein, který se pyšnil jedinečnou kolekcí předválečných československých rarit, v roce 2014 zemřel, podle jeho syna byl ale od osudné výstavy v Tokiu přesvědčený o tom, že mu tam známku ukradl právě český sběratel Ludvík Pytlíček. „Otec mi vždy říkal: uvidíš, že až umřu, že se ji (Pytlíček) bude snažit prodat,“ popsal před časem Kleinův syn Abraham.

Ve sporu před semilským soudem vystupuje jako žalobce, společně se svým bratrem a nevlastními sestrami.

Druhou stranu sporu tvoří rodina Ludvíka Pytlíčka. Ani on už nežije, zemřel v roce 2019. Jeho rodina dnes tvrdí, že Pytlíček známku neukradl, ale od Kleina, s nímž ho pojilo přátelství, ji prý půl roku před výstavou v Tokiu koupil. Tedy přesněji řečeno vyměnil za 15 svých známek a ještě doplatil 5000 tehdejších západoněmeckých marek, jak plyne z výpovědi na policii.

Soud ve čtvrtek vyslechl Pytlíčkovu exmanželku, majitele aukčního domu, kterému Pytlíček nabídl známku do aukce i znalce Chudobu, jenž rozpoznal, že Pytlíčkova známka je totožná s tou, která měla zmizet z Tokia. Soud také přečetl listinné důkazy a na příštím jednání formálně uzavře dokazování a zazní závěrečné řeči a rozsudek.

Žilkovaná čtyřkorunovka bývá označována za druhou nejvzácnější československou filatelistickou raritu. Jde o původně rakouskou známku na zeleném žilkovaném papíru, kterou poštovní zaměstnanci krátce po vzniku Československa opatřili přetiskem „Pošta československá 1919“. Tyto známky nikdy nešly do poštovního oběhu. Mezi filatelisty v Česku i ve světě jich koluje zřejmě osm až dvanáct kusů.

V kontextu československých filatelistických rarit je více zajímavý jen jediný unikát, stejná známka, která má ovšem přetisk obrácený vzhůru nohama. Tento jediný exemplář se vydražil v roce 2018 v Praze za více než devět milionů korun, což je historicky nejvyšší částka zaplacená v aukci za československou známku, prodávajícím byl právě Ludvík Pytlíček.

Semilský sběratel byl roky považovaný jednoho z nejúspěšnějších českých sběratelů známek, jeho pověst ale dostala později významné trhliny. Čelil mimo jiné žalobě kvůli obchodování s padělky a v roce 2016 byl vyloučen ze Svazu českých filatelistů právě kvůli prodeji padělku šéfovi svazu slovenských filatelistů. Po medializaci případu pohřešované známky z Tokia celou svou sbírku prodal a nedlouho poté, v roce 2019, zemřel.