Stížnost řidičky, která zabila dítě na odrážedle, Ústavní soud odmítl

ÚS označil stížnost za zjevně neopodstatněnou. „Napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněná a nevykazují znaky svévole,“ stojí v usnesení z počátku září, které je dostupné v databázi soudu.

„Stěžovatelka nepředestřela žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, když její ústavní stížnost je koncipována spíše jako odvolání, případně dovolání,“ připomněl ÚS s tím, že od počátku bylo zjevné, že se žena „dopustila (minimálně) jednání“ spadajícího pod paragraf popisující usmrcení z nedbalosti.

Neštěstí se stalo v květnu 2020 v klidné ulici na brněnské periferii. Když řidička vjížděla do ulice, kde chtěla navštívit příbuznou, viděla, že se tam pohybují děti. Přes robustní přední část mercedesu ale měla žena špatný výhled. Podle znalce devět metrů před sebou nic neviděla.

Nezaznamenala tak devatenáctiměsíční holčičku, která se pohybovala na odrážedle u pravého okraje vozovky a jež krátce předtím ujela matce. Řidička najela na retardér a holčičku předním kolem přejela. Dítě nemělo žádnou šanci přežít. Před soudem stanula i matka, byla však zproštěna obžaloby.

Žena za volantem Mercedesu GLS jela do ulice na návštěvu. Podle soudů se jí ale nechtělo jít posledních pár set metrů pěšky, takže se rozhodla zajet až přímo k domu svých příbuzných. Podle soudu zákazovou značku „viděla i rozpoznala, avšak se rozhodla, že ji nebude respektovat“.

Řidička původně od brněnských soudů odešla s dvouletým trestem, podmínečně odloženým na 2,5 roku, a to za usmrcení z nedbalosti.

Loni v červnu ale do kauzy zasáhl Nejvyšší soud, nařídil soudům, aby se znovu zabývaly významem dopravního značení v ulici pro právní kvalifikaci činu.

Odvolací Krajský soud v Brně opět uznal ženu vinnou a uložil jí podmínku. Svou pohodlností způsobila fatální a nevratné následky, zájmy svého dítěte upřednostnila před zájmy ostatních dětí, argumentoval krajský soud. Řidička měla v autě své dítě v sedačce, takže si chtěla zkrátit cestu, aby je nemusela spolu s dalšími věcmi přenášet.

Nové rozhodnutí krajského soudu už Nejvyšší soud potvrdil, následovala ústavní stížnost. Žena tvrdila, že zjištěný skutkový stav je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Značku zákazu vjezdu viděla a rozpoznala, avšak domnívala se, že výjimka pro dopravní obsluhu se vztahuje i na ni, protože jinak by musela nést spící dceru v autosedačce a další věci asi 400 metrů daleko, což by pro ni bylo příliš náročné.

Nesouhlasila s tvrzením krajského soudu, že příčinou neštěstí byla její pohodlnost. Poukázala na to, že by musela nést věci celkově těžší než 20 kilogramů, přičemž hygienická norma stanoví, že žena nesmí zvedat závaží těžší než 15 kilogramů.

Obhajoba také ve stížnosti znovu zopakovala, že řidička dítě ve vozovce neviděla a vidět nemohla, a to kvůli své tělesné výšce, tvaru karoserie i technickému řešení křižovatky. Argumentovala také tím, že dítě mělo být pod dohledem.