Článek
„Pokud by samotná možnost, že právní názor je nesprávný, mohla vést ke kárnému postihu, soudce by přestal být nezávislým nositelem soudní moci a začal by rozhodovat pod hrozbou osobní sankce,“ varoval Angyalossy. Připomněl také, že kárné řízení se soudci se nemůže stát dalším způsobem přezkumu jejich práce.
Soudcovská nezávislost však podle předsedy Nejvyššího soudu nemůže znamenat neodpovědnost. Soudce musí řádně zjišťovat skutkový stav, opatřovat a kriticky hodnotit důkazy a své závěry přesvědčivě odůvodnit. Kárná odpovědnost může nastoupit tehdy, pokud nejde pouze o možnou nesprávnost rozhodnutí, ale o kvalifikované porušení povinností nebo rezignaci na odborně odpovědný proces rozhodování.
„Jasné a předvídatelné vymezení hranice mezi nezávislostí a odpovědností soudce je v zájmu soudců i veřejnosti, jejíž důvěra je základním předpokladem fungování soudní moci,“ zdůraznil Angyalossy s tím, že důležité není to, zda kárný senát souhlasí s rozhodnutím toho či onoho soudce, ale zda při svém rozhodování dodržel základní profesní standardy.
