RECENZE: Královny Brna nemluví jazykem mého kmene

Na ČSFD.cz mají Královny hodnocení 11 %. Kritici mluví o novém dnu české televizní zábavy, jeden dva díly z osmi si ale pustil leckdo. Já dala tři.

A? Upřímně, musím shrnout, že mi desítky minut trvalo, než jsem se zorientovala, kdo je kdo. Ale popořádku. S kamerou se dostanete do světů Nely Slovákové, Nikoly Vláchové Říhové, Natálie Říhové, Jany Darmovzalové Lhotové a Adély Kucej-Gimen. Neznám ani jednu. Sociální sítě mě nezajímají, neocením jejich hvězdy ani „hvězdy“. Možná moje chyba, uznávám.

Co mě tak v seriálu vysloveně – jako nepoučeného laika – zaujalo, bylo to, jak jsou si dámy neuvěřitelně podobné, zejména ty blonďaté. Stejně monotónně jako ony se odvíjel „děj“.

Zatímco Oneplay v upoutávce divákům slibovala „svědectví nejen vztahových a přátelských dynamik, ale i zásadních životních událostí a témat, jako jsou mateřství, problémy s duševním zdravím, budování byznysu či osobní pády a vzestupy“, před kamerou se řeší hlavně blbosti, v méně či více luxusních kulisách.

Drtivá většina (naučených, často špatně odříkávaných) replik je bezobsažná. Místy dotyčným hůře rozumíte obecně. Vše připomíná besídku mateřské školky, kde se zúčastnění sice snaží být nejlepší, ale jejich limity jsou předem jasné.

Výjimkou z tohohle pravidla je v seriálu maskérka Jana Darmovzalová Lhotová, která v sobě silný příběh sice nese, umí o něm mluvit, ovšem ve světě oloupávajícího se pozlátka je „pro zpestření“.

Když k tomuhle přidáte, že už název seriálu Královny Brna připomíná oxymóron (kdyby to byla aspoň Vídeň, Berlín…), plus moravskou metropoli samotnou, kde si všichni zachycení hrají na boháče (správně tušíte, že ti žijí jinde než v panelákové nástavbě, řadovém domku…), dále podnikání na lokální úrovni, nekonečné cvičení s cílem mít i ve zralém věku tělo holčiček před pubertou (zbytek doladí plastický chirurg), konzumaci alkoholu bez regulace (vážně nechápu, proč dotyčné radši nejedí), nekonečné (poloskryté) reklamy téměř na cokoli… - osm dílů si asi nepustíte.

Ani na hezké obrázky se totiž nedá koukat hodiny, i když z tohoto pohledu dámy začínají nadějně: v Dubaji. I tady, odhaduji, výlet platila tamní turistická centrála.

Záhadou pro mě zůstává, proč Oneplay točící projekty získávající České lvy (mj. seriál Studna), dala peníze do něčeho podobného (byť i vzhledem k všudypřítomným reklamám asi malé). Jeho sledovanost je tajemstvím. Když k tomu přičtete věčné diskuse o duševním zdraví v celé naší společnosti, včetně mládeže, je projekt mimo zcela, popírá všechny ohlašované etické kodexy zábavy.

Zároveň nevylučuji, že právě proto hitem může být, jen hodně, hodně daleko mimo mou pražskou, poměrně širokou sociální bublinu. Diváckou cílovou skupinu Královen tipuju na holčičky a dospělé milovnice drahých značek, včetně protagonistkami uctívaného symbolu luxusu: porsche.

Královny Brna zkrátka nemluví jazykem „mého kmene“. Žijí si instantní životy a míří za „soul mates“, kamsi na socky. Tam hezké obrázky k zaujetí sledujících stačí. Sestaví-li se do téměř 400 minut seriálu, v němž chybí cokoli jiného, vznikne nudný, nekoukatelný bizár.