Článek
„Pokud jde o vinu, máme za to, že výrok o vině odpovídá, pokud jde o skutková zjištění, tak i o právní kvalifikaci zákonu,“ konstatoval předseda odvolacího senátu Robert Fremr s tím, že krajský soud správně přistoupil k variantě nepřímého zavinění.
„Otázka trestu je velice citlivá, protože vražda dítěte je jeden z nejzávažnějších trestných činů. (…) Ústřední kritérium pro nás bylo to, že to bylo spácháno v rovině nepřímého úmyslu,“ odůvodnil soudce snížení trestu.
Šestatřicetiletý otec s teprve pětiměsíčním synkem kvůli jeho neutuchajícímu pláči letos v únoru několikrát zatřásl. Dítě přitom ještě nemělo ani vyvinuté krční svaly, aby udrželo hlavičku.
Jen o pár týdnů později zašel muž ještě dál. Synovi nejprve vrazil pár facek, pak s ním několik desítek vteřin silně třásl, až mu hlavička zůstala zakloněná a všechny končetiny mu bezvládně visely dolů. Nato malého kojence z půl metru ho hodil do kočárku a utekl. Malý chlapeček utrpěl vážná zranění, až po několika hodinách, kdy jeho matka přišla domů a zjistila jeho kritický stav, se dostal do péče lékařů. I přes jejich veškerou snahu nicméně chlapeček během několika dní zemřel.
Původně byl muž obviněný z těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti. Na základě znaleckého posudku byl ale muž obžalovaný z vraždy.
Muž u soudu odmítl vypovídat, jeho obhájce Jaroslav Ortman při říjnovém hlavním líčení uvedl, že jeho klient jednal v inkriminovanou chvíli v afektu a nechtěl synka zabít. „Motivem jednání nebylo usmrtit toho malého chlapce. Asi se tam projevily různé motivy,“ řekl Ortman.
Sám obžalovaný uvedl, že si byl vědom, že by mohl synovi ublížit. Konkrétně, že věděl o tom, že by mu mohl zlomit vaz. Nicméně frustrace z toho, že brečí, byla větší než obava, že synovi ublíží. K činu se muž v podstatě přiznal, nesouhlasil ale s právní kvalifikací skutku a žádal, aby jeho jednání nebylo kvalifikováno jako vražda, ale ublížení na zdraví s následkem smrti. U odvolacího jednání připustil, že nezvládl synův pláč, ale rozhodně ho do kočárku nehodil, ale „položil jej na polštářky“.
Jeho obhájce v odvolání namítal údajně nesprávné hodnocení důkazů krajským soudem a z toho plynoucí nesprávné výrazy a nakonec i to, že 18,5 roku dlouhý trest je příliš přísný. „On žádné dítě zabít nechtěl, všechno to byl nešťastný vývoj událostí,“ řekl Ortman.
„Dal bych klidně svůj život, abych to mohl vrátit zpátky,“ řekl ve své závěrečné řeči obžalovaný a opět odmítl, že by chtěl syna zabít.
