Článek
Rektořík nejprve loni 19. listopadu ve squatu za garážemi ve Vejdovského ulici v Olomouci fyzicky napadl známého tím, že po něm hodil dřevěné poleno, kterým jej zasáhl do hlavy. Nešťastník utrpěl tržnou ránu v oblasti spánku, která si vyžádala chirurgické ošetření. Následující den pak obžalovaný bezdůvodně zaútočil na jiného známého sedícího na posteli, kterého opakovaně udeřil dřevěným polenem do oblasti hlavy. Způsobil mu tak vícečetné zlomeniny obličejových kostí, tržné rány a další poranění, která si vyžádala lékařské ošetření a vedla k omezení v běžném životě po dobu čtyř týdnů.
„V obou případech útoky mohly vést k mnohem závažnějším následkům, včetně život ohrožujících poranění jako například pohmoždění mozku, které nenastaly pouze díky příznivým okolnostem,“ zdůraznil žalobce Jindřich Pazdera.
Ve squatu Rektořík před oběma incidenty podle vlastních slov pobýval s dalšími lidmi zhruba sedm měsíců. Tvrdil, že muže, které napadl a kteří v té době „žili“ pod mostem, tam vzal, přibližně týden předtím, aby venku nezmrzli.
Zmíněného 19. listopadu ležel v posteli, když jeho známí, kteří byli opilí pod obraz, dělali kravál. „Jednoho z nich jsem chtěl umravnit. Nechtěl přestat, tak jsem vzal poleno z hromady nachystané na topení. Chtěl jsem mu jen pohrozit. Napřáhl jsem se, poleno mi nechtěně vyletělo z ruky a trefilo do hlavy druhého známého,“ pověděl soudu.
Zraněného, když se situace zklidnila, prý ošetřil a pak se mu i omluvil. „Ptal jsem se ho, zda je mu dobře, s tím, že v opačném případě mu zavolám sanitku. Nechtěl a odešel. Za hodinu přijeli policajti a dali mi dýchnout,“ vykládal dále. Útočník nadýchal 2,8 promile. „Nikdy jsem nikomu neublížil. Naopak, lidem pomáhám,“ hájil se Rektořík.
Druhý útok, který se odehrál na stejném místě a za podobných okolností, pak popsal rovněž v rozporu s obžalobou. „Tentýž známý, poté, co jsme pili, zase vyváděl. Já v té chvíli opět ležel. Nevydržel jsem to, vstal jsem, vzal polínko a ťuknul ho do hlavy. Nevím, proč do mě vjela taková zlost. Asi jsem měl zkrat,“ uvedl.
Když viděl, že napadený má na hlavě šrám a krvácí, také ho ošetřil a opět se omluvil. „Ani on nechtěl sanitku. Také tvrdil, že je v pořádku. Pak všichni odešli a za půl hodiny přijela policie. Je mi líto toho, co jsem udělal, měl jsem raději odejít a neřešit to takto. Většinu zranění, co měl, jsem mu ale nezpůsobil já. Možná si je přivodil pádem na zem. Stávalo se mu často, že vrávoral a padal,“ tvrdil muž, který podle vlastních slov byl v minulosti asi patnáctkrát soudně trestán, přičemž ve vězení strávil celkem cca osm let.
Soud poté vyslechl svědka, prvního napadeného. Ten mj. uvedl, že má šest tříd základní školy a umí psát jen „trochu“. Jeho výpověď byla zmatená a se spoustou rozporů. Konzistentně mluvil jen o tom, že před oběma incidenty se pilo. „Chlastali jsme pivo, víno. Já měl čtyři promile. Pamatuji se ale, že mě Tonda praštil polenem a moc. Hodně to i krvácelo,“ prohlásil.
