Článek
Knížák zásilku s písemnostmi odeslal do Francie v květnu 1973. V říjnu o rok později začal být výtvarník trestně stíhán a skončil ve vazbě, kde byl do února 1975. Následně bylo usnesením krajského prokurátora trestní stíhání zastaveno.
Knížák se loni u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhal rehabilitace, ale soud jeho návrh odmítl pro opožděnost s tím, že na jeho případ dopadá jiné ustanovení zákona o soudní rehabilitaci. Verdikt pak potvrdil i městský soud. Knížák se proti tomu bránil stížností k Ústavnímu soudu.
A senát se soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem mu vyšel vstříc. „Ačkoliv rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci primárně směřuje k odškodnění osob nespravedlivě pravomocně odsouzených, nepochybně otevírá též možnost napravit křivdy v některých dalších případech, kdy nedošlo k pravomocnému odsouzení dotčené osoby,“ řekl Šámal.
Soudci uznali, že zákon nemůže odškodnit všechny křivdy, ale má jím být úmysl rozhodnout v pochybnostech ve prospěch rehabilitace, a nikoli v její neprospěch. „Demokratický režim by neměl ke křivdě vytvořené nedemokratickým režimem přidávat křivdu další,“ dodal Šámal.
Případ se tak vrací zpět k obvodnímu soudu, který bude muset rozhodnout znovu a lépe.
Pětaosmdesátiletý Knížák, který se soudního jednání osobně nezúčastnil, patřil před rokem 1989 k výrazným postavám nonkonformní umělecké scény. Působil převážně mimo oficiální struktury, věnoval se hudbě, výtvarnému umění, akcím či performancím. Po změně režimu působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a později jako ředitel Národní galerie v Praze.
