Bývalý šéf Vězeňské služby Petr Dohnal: Chtěl jsem odejít na vrcholu

Generálním ředitelem jsem byl od roku 2012. Mé druhé a ze zákona tedy poslední funkční období mi končilo příští rok. Dlouhodobě jsem avizoval, že po dosažení třiceti let služby budu chtít skončit. Byl jsem nejdéle sloužícím generálním ředitelem VS od doby jejího vzniku. A jak se říká, odcházet se má na vrcholu.

Mé rozhodnutí bylo dlouhodobě plánované a nikdo do něj žádným způsobem nezasahoval, ministryni Benešové jsem řekl již před pár lety, že ona je mou poslední ministryní v pozici generálního ředitele. Náš vztah byl velmi korektní a věcný.

Ona je dáma, která nehraje žádné hry, jedná transparentně v duchu ‚co na srdci, to na jazyku‘, a za to jsem byl vždy rád. Je velkou profesionálkou, jelikož v minulosti zastávala vrcholovou pozici v soustavě státního zastupitelství a byla i advokátkou, proto dokázala mít v otázkách, které jsme spolu řešili, vždy vyvážený a racionální přístup.

Musím ale říct, že jsem byl v pozici generálního ředitele dlouho, a tak jsem zažil mnoho ministrů napříč politickým spektrem, ale až na jedinou výjimku se mi se všemi spolupracovalo dobře. Proto se dodnes s řadou z nich vídám a máme velmi dobrý vztah.

Já se snažím nepřehrabovat se v dřívějších křivdách, a tak si to jméno nechám pro sebe.

Je to zcela v souladu se zákony a není to ani žádná uměle vytvořená funkce - tzv. trafika. Počet náměstků zůstává stále stejný, žádná pozice nebyla navýšena, zůstává počet tři.

Vězeňská služba je bezpečnostní sbor, který má cca 12 tisíc lidí a dělí se na část uniformovanou a civilní, jejíž část budu mít právě jako civilní náměstek na starosti.

V ozbrojených a bezpečnostních sborech v ČR slouží dohromady více než 100 tisíc příslušníků. Často se jedná o vzdělané odborníky a zkušené manažery a byla by přece velká škoda, aby stát nemohl znalosti a dovednosti těchto lidí nadále využívat po jejich odchodu do civilu.

Určitě nikoliv. Výsluhové nároky bych měl stejné i příští rok, po třiceti letech služby jsou již vlastně konstantní. Výsluhové nároky jsou ostatně dané zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Nějaké nabídky jsem měl a mám, ale tyto věci se veřejně neventilují. Rozhodl jsem se využít této nabídky a zatím zůstat ve Vězeňské službě. Co bude dál, se uvidí. Ostatně jsem vystudovaným psychologem, externě přednáším na univerzitě, a tak se nedostatku práce nebojím.

Jsem přesvědčen, že ve velmi dobrém. Společně jsme za poslední roky z VS vybudovali emancipovaný bezpečnostní sbor, který nejen že plní své zákonné úkoly bezpečnostního charakteru, ale umí i pomáhat navenek. Nadstandardně jsme pomáhali v období koronakrize, kdy jsme promptně část naší výroby přeorientovali na výrobu ochranných pomůcek, které jsme následně dodávali do nemocnic, domovů seniorů, do bezpečnostních sborů, státních úřadů a dalším institucím.

Aktivně jsme pomáhali při živelních pohromách a v neposlední řadě realizujeme projekty, které ještě před několika lety byly nemyslitelné, jako je např. projekt ‚Tlapka v dlani‘, kdy vězni socializuji a cvičí psy, kteří následně slouží v civilu jako vodící psi pro naše slepé spoluobčany. Z těchto věcí mám velkou radost.

Rezervy a určité problémy jsou v našem zdravotnictví a právě tento ‚horký‘ brambor budu mít nyní ve své gesci.