Článek
Muž chtěl po státu půl milionu korun za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Jenže justice rozhodla, že neexistuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v podobě na špatnou adresu poslaného rozsudku a utrpěnou mrtvicí. Když muž neuspěl u obecných soudů, obrátil se na Ústavní soud. Ten ale jeho stížnost zamítl a svůj verdikt v těchto dnech zveřejnil ve své databázi.
Muž ve své stížnosti namítal, že právě neexistence příčinné souvislosti nebyla u soudů přesvědčivě prokázána. Připomněl, že byl už nervózní, když si na poštu pro dopis šel.
Doma mu hned padla do oka slova „rozsudek jménem republiky“ a „je vinen“. Jako právní laik se nebyl schopen zaměřit na detaily a nevšiml si, že se verdikt týká jeho syna. Text ani nedočetl, neboť začal mít rozdvojené vidění a přemáhala ho závrať, načež skončil v nemocnici na jednotce intenzivní péče.
„Mohlo k tomu dojít kdykoli“
Senát se soudcem zpravodaje Jiřím Přibáněm ale mužovy argumenty nevyslyšel. Odkázal přitom na předchozí soudní rozhodnutí, která se odkázala na znalecký posudek, podle něhož muž dlouhodobě neřešil problémy s vysokým tlakem a těžkou aterosklerózu mozkových tepen.
„Lze tedy přisvědčit stěžovateli, že u něj k cévní mozkové příhodě skutečně došlo při čtení odsuzujícího rozsudku, avšak tuto okolnost lze považovat právě za nepředvídatelný a zcela mimořádný následek, jehož příčinou však objektivně nebyl nesprávný úřední postup soudu, nýbrž dlouhodobě neléčený vysoký krevní tlak, těžká ateroskleróza a vysoký cholesterol v kombinaci s vyšším věkem,“ stojí ve verdiktu Ústavního soudu.
„Skutečnost, že k mozkové příhodě došlo právě při čtení předmětného rozsudku, byla náhodná. Mohlo k ní dojít kdykoliv předtím i potom, a tudíž nelze z tohoto nahodilého následku, který byl v podstatě ‚časovanou bombou‘, vyvozovat právní odpovědnost státu,“ zakončili soudci.
