Článek
Jádrem celého sporu se stalo to, zda je zadření vodní pumpy, což vedlo k přehřátí motoru a prasknutí rozvodového řemene s cenou opravy 40 tisíc korun, vadou ve smyslu zákona, či nikoli.
Prvostupňový soud dospěl k závěru, že v době uzavření kupní smlouvy auto mělo vadu čerpadla, jehož porucha jej učinila neschopným dalšího provozu. Podle soudu šlo o podstatnou vadu a majitel vozu měl tak nárok na vrácení peněz.
Jenže odvolací Městský soud v Praze se postavil na stranu bazaru a rozhodl, že o vadu nešlo, neboť porucha vodní pumpy představovala opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání a údržbě auta.
Měl vyměnit pumpu hned?
K tomu připomněl, že v příloze kupní smlouvy bazar doporučil bez zbytečného odkladu provést servis zahrnující mimo jiné i výměnu rozvodů včetně vodní pumpy. To ale nový majitel neudělal, a než došlo k poškození motoru, najel 1789 kilometrů.
Garáž.cz
Muž pak nepochodil ani u Nejvyššího soudu. „Majitel zaměňuje poruchu vodní pumpy s poškozením rozvodného mechanismu motoru, které auto sice učinilo nezpůsobilým provozu, avšak v době předání touto poruchou netrpělo. Přiléhavý není ani jeho argument o finanční náročnosti opravy, neboť to by platilo o poruše rozvodného mechanismu motoru, nikoli o výměně vodní pumpy,“ uvedl Nejvyšší soud.
Majitel vozu se pak rozhodl obrátit na Ústavní soud a argumentoval tím, že upozornění v předávacím protokolu z bazaru nelze považovat za řádné oznámení vady. Bazar podle něj toto uvádí v každém předávacím protokolu, jde jen o formulář, který nijak nezachycuje aktuální stav auta.
ÚS: Žádná vada, jen opotřebení
Jenže senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Jiřím Přibáňem muž nepřesvědčil a soudci jeho stížnost odmítli. Verdikt pak v těchto dnech zveřejnili v internetové databázi. Přibáň upozornil, že justice logicky vysvětlila, proč stav vodní pumpy v době prodeje nešlo považovat za vadu, ale jen za opotřebení.
„O tom, že vozidlo bylo v době koupě v provozuschopném stavu, ostatně vypovídá i počet kilometrů, které s ním stěžovatel od zakoupení až do vzniku závady najezdil, a není tedy pravdou, že vedlejší účastnice prodala stěžovateli vozidlo, které v době uzavření kupní smlouvy nebylo schopné provozu na komunikacích, a nebylo tedy způsobilé sloužit svému účelu,“ zakončil Ústavní soud.
