Článek
Jak se smát do jarního slunce a necítit vinu, když jen před pár minutami skončil další vzdušný útok a o několik ulic vedle umírali další nevinní?
Podobným dotazům čelím od okamžiku, kdy jsem se před dvěma lety přestěhovala sem do Charkova. Od začátku íránské války jejich četnost vzrostla.
Tady, na nonstop bombardovaném a ostřelovaném východě Ukrajiny, je být šťastný nejen možné, ale správné. Statisíce ukrajinských obránců bojují a umírají v tuto chvíli i za to, abychom také my ve zbytku Evropy - stejně jako jejich nejbližší tady - mohli být šťastní. To znamená v první řadě živí a jakžtakž v bezpečí.
Abyste mohli být šťastní bez pocitů viny, pomáhá vděčnost a dobré skutky. Počítá se sebemenší smysluplná dobrá věc.
Je to vlastně primitivní matematika, řekl mi nedávno moudrý voják z první linie. Všechny dobré věci se sčítají, stejně jako ty zlé. Výsledný součet je na nás všech.
