Článek
Výhled je navíc takový, že od dubna by už roušky nemusely být nikde, alespoň pokud se bude situace dále zklidňovat. Tolik ministr Válek, od nějž zaznělo nezbytné a nic moc jiného se ani čekat nedalo.
Tak, jak jsme byli zvyklí v minulosti, i tentokrát samozřejmě nová opatření postrádají jistou elementární logiku. Nemocnice a sociální zařízení dejme tomu, ale veřejná doprava? Jakože když budeme namačkaní v obchodě nebo v restauraci, tak je vše v pořádku, ale v autobuse, vlaku či metru už jsme si nejen hrozba sobě navzájem, ale také obecně veřejnému zdraví?
Symbolické je, že ke skoro úplnému konci nařízené ochrany úst došlo téměř na den přesně po dvou letech, kdy je 19. března 2020 Česko zavedlo. Jako jedna z prvních zemí Evropy.
Pak nastala tragikomedie, charakteristická pro následující dva roky. Nejdříve se zjistilo, že není dost roušek, takže národ semknut šil, aby přišla deziluze, rozvolnění, zjištění, že roušky jsou vlastně nedostatečné, tak respirátory, pak se to zase zrušilo, zase zavedlo, teď zase ruší.
Ruší se ovšem v okamžiku, kdy lidé stále umírají, jednotky tisíc nakažených by v roce 2020 působily infarktové stavy, protože se počítalo v jednotkách, kdy i pátý nakažený oproti čtvrtému byl příliš. Byla to doba nového neznáma, s patřičnou hysterií.
Pro velkou část společnosti se stala příležitostí osočovat jiné, ať už z tábora zastánců opatření nebo jejich odpůrců. Poplatné době bylo, že se situace stala také dobou krachu jedněch, zbohatnutí jiných, uzdravení některých, ochoření jiných, hlavně, když se odkládaly plánované operace a někteří lékaři ordinovali výhradně po telefonu.
Než se člověk prokopal i s nachlazením nebo bolavou nohou k doktorovi, byl už buď zdravý nebo se jeho stav nedostatečnou léčbou zhoršil. O dětech trpících společně s rodiči distanční výukou a zpřetrhaných sociálních vazbách ani nemluvě.
Nepíši to proto, abych byl po bitvě generál, byť jsem už dříve psal, že není možné zachraňovat donekonečna lidi proti jejich vůli, likvidovat celé sektory ekonomiky a lidské osudy, přičemž ať už se zkoušel nejpřísnější lockdown nebo se nechalo vše probíhat volně, koronavirus s námi byl pořád a mutoval.
Píši to z hlediska poučení do budoucnosti. Koronakrize stejně jako krize jiné by měla být vodítko do budoucnosti v tom, že ve stresu a krizi jsou nejhorší pomocník a rádce panika a hysterie. Z ideového hlediska stávající vláda vychází z předpokladu, že nechává průchod vlastní odpovědnosti lidí, kteří si sami zvolí, zdali se chtějí chránit nebo ne.
Tak jen doufejme, že po blížícím se uvolněném létě na podzim nebudeme tam, kde jsme už byli dvakrát, a nebudeme si do kalendářů poznamenávat data, kolem nichž se nám svět otevře a uzavře v boji s nemocí, proti níž zatím máme jen očkovaní chránící před těžkým průběhem a nějaké ty léky.