Článek
Ne. Obvykle tuto funkci vykonává buď přivydělávající důchodce, který je již pracovně za zenitem, ale dokáže plnit hlavní úkol vrátného, což je zastavovat, kontrolovat a pouštět dál, případně dál nepouštět. Anebo je to jedinec ve formálně produktivním věku, jehož schopnosti dané přírodou však stačí pouze na tyto úkony.
Takto pojatý vrátný jako symbol (prosím skutečné vrátné, aby neposílali autorovi nesouhlasné či sprosté vzkazy) je ztělesněním jisté části obyvatelstva, která je věčná. Pro její psychologické ustrojení byl dokonce vymyšlen termín syndrom vrátného.
S dovolením si vypůjčím dobrý popis tohoto jevu od kolegy Jana Jandourka: „Říká se tomu také syndrom domovníka, syndrom malého šéfa, syndrom šatnáře, komplex náhlého božství, nemoc, která postihuje nejnižší formy vyšších primátů. Realizuje se v touze ‚malého člověka‘ co nejlépe využít své malé síly. Jinými slovy, ,zavřít a nepustit’, kompenzovat si vědomí vlastní bezvýznamnosti a bezvýznamnosti pracoviště, které má ve svém držení.“
Ha! Zavřít a nepustit! Milé čtenářky, milí čtenáři, také jste hrdí stejně jako já na dokonalé naplnění této definice na naší české půdě, naší českou vládou, naší českou vládní koalicí, našimi českými koaličními poslanci?
Vždyť činnost těchto ctihodných žen a mužů odpovídá syndromu vrátného tak dokonale, že, jak říkal svého času nebožtík Stanislav Gross, je to tak křišťálově čisté, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže.
Příklad číslo jedna. Hlavním doposud dosaženým úspěchem vrátného Macinky a vedoucího směny Babiše je snaha zavřít a nepustit vrchního velitele ozbrojených sil České republiky, generála, který na rozdíl od těchto slimáků prošel skutečnými boji, bývalého vojenského velitele NATO a ještě k tomu – a především – prezidenta země, který podle její ústavy zastupuje stát navenek, na červencový summit Severoatlantické aliance.
Vláda vrátných dokonce k tomu čerstvě přijala speciální usnesení. Bude bojovat s hlavou státu až do posledního Macinky, jen aby nemusela přiznat to, co lidé převyšující úroveň vrátných beztak dávno vědí. A sice vlastní bezvýznamnost.
Příklad číslo dvě. Vrátný Klempíř už nemůže doručovat udání estébákům. Místo toho za dohledu vedoucího směny Babiše zahájil zestátnění Českého rozhlasu a České televize. Cílem je, aby byly poslušné vládě dle vzoru Mekky všech vrátných, Ruské federace.
Jak k tomu došlo? Jednoduše. Vrátní se vzbouřili a volebními hlasy přivedli k moci své zástupce. Společně je žene to, čemu Nietzsche říkal resentiment čili potlačená nenávist proti tomu, čeho sami nedokážou dosáhnout.
V našich dnešních podmínkách už není potlačena. Vyvřela naplno. Bacha na to, lidi.