Článek
A věru to tančení, ten valčík a další milé drobnosti každodenního života hrály tenkrát prim ve většinově bezstarostné Evropě, která si byla jista, že se může zabývat různými blbůstkami.
Známý je také slovní obrat tanec na palubě Titaniku. V obou případech jde o zaslepenou víru v to, že se nic zlého přihodit nemůže, tudíž je možné donekonečna rozpitvávat podružné detaily běžného života a nemyslet na možné nebezpečí.
Toto všechno se mi honilo hlavou, když jsem v uplynulých dnech sledoval, čemu se věnuje česká politika a česká společnost. Nešlo vlastně o nic zavrženíhodného. Ovšem platilo by to jen v stabilní demokratické společnosti za mírového vývoje ve světě.
Současná mezinárodní situace však mírová není. Nemluvím teď jen o Blízkém východě. Nás v Česku bezprostředně ohrožuje jiné ohnisko agresivity, kterým je ruský režim. Pštrosí přístup k této hrozbě znamená brzké ohrožení vystrčeného zadku s následným vytrhnutím hlavy z písku a jejím utnutím.
V takto neklidném světě by bylo logické zabývat se hlavně přicházejícím nebezpečím, hledat cesty, jak se vybavit před střetem. To je ale pro většinu západních společností včetně české příliš vzdálená představa. V praxi to vypadá jinak.
Uplynulé týdny v Česku ovládla jiná témata. Kauza bitcoiny měla bez jakýchkoliv pochybností připravit Pavla Blažka nejen o vládní funkci, ale také o politickou kariéru. To se stalo. Pak se ovšem rozpoutala debata o věci, které doopravdy rozumí jen pár odborníků, ale názor na ni najednou měl kdekdo.
Následně se objevila jiná kauza, která obsadila mediální prostor a které se chytla současná opozice. Zda má nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix nárok na užívání českého titulu Mgr. Za obrovskou kouřovou clonou se nakonec zjistilo, že má mnohem vyšší vzdělanostní stupeň než Mgr. Ale vyznavači teorie mléka, které kráva vyrábí v žaludku, jinými slovy hrdí absolventi vysoké školy života, měli pré.
Termín užitečný idiot vymyslel Lenin. Této kategorie obyvatelstva také pro své účely hojně využíval. Stejně jako současný Kreml. Mimo jiné i tu část „inteligence“, která bezděky naplňuje Leninovu pohrdlivou definici. V dopisu Maximu Gorkému napsal, že si tito jedinci myslí, že jsou mozkem národa, ale ve skutečnosti (musím citovat přesně, omlouvám se citlivým povahám) jsou hovnem národa.
Nehledě na nevalnou pověst autora těchto výroků platí, že kdo začíná jako užitečný idiot, může skončit jako zmíněná hmota.
