Článek
Jenže v minulých dnech dva slovutní čeští právníci záchranný kruh obezliček ve vyjádřeních k politickým záležitostem odhodili. Profesor Jan Kysela okomentoval chování prezidenta republiky Miloše Zemana v roce 2013.
Podrobně vysvětlil, v jaké politické situaci se zmíněné děje odehrávaly, a došel k závěru, který charakterizuje Zemanovy činy v předmětné kauze: „Tak to je asi něco, co odpovídá už spíš praktikám mafiánským než praktikám demokratického právního státu.“
Šlo o výhrůžky z úst hlavy českého státu představitelům českého byznysu. O tom, že je Zeman cokoliv, jen ne důstojný nejvyšší reprezentant demokratického státu, se už popsaly statisíce řádků a knižních stran. Jenže jedna věc je, když to napíše nebo řekne publicista, a úplně jinak to zní z úst váženého profesora ústavního práva.
Ještě závažnější je stanovisko předsedy Ústavního soudu. Pavel Rychetský na rovinu řekl: „Nechtěl bych, aby došlo k agrofertizaci naší země. A doufám, že Ústavní soud nikdy nebyl a nebude součástí Agrofertu, který se snaží ovládnout naši zemi. Stejně tak je pro mě těžká představa, že by se hlavou našeho státu stal člověk, který byl do poslední chvíle nejen režimním komunistou, ale byl i evidovaný jako agent Státní bezpečnosti.“
Je jasné, že Rychetský varuje před zvolením Andreje Babiše na Hrad. Má na to právo jako vysoký ústavní činitel? Podle výkladu v tak zvaných rukavičkách nemá. V rukavičkách míním umístění celého problému a vůbec současné společnosti do sterilního, učebnicového prostředí, kde se ze všech stran dodržují předem daná pravidla a pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí jaksi samospádem.
Rychetský ale svou pozici vysvětluje: „Proto se do značné míry upínám k tomu, aby si náš národ zvolil za prezidenta osobu, která si význam ústavního soudnictví jako jednoho z velmi silných pilířů pro ochranu základních principů demokratického státu uvědomí.“
Své funkci předsedy Ústavního soudu tedy dostál. Nehledě na to, že starý disident zjevně nechce být na závěr života nečinně přihlížejícím návratu zla, proti kterému kdysi bojoval. Není každý Čarnogurský či Bašta.
Slovutní právníci, kteří nechtějí být pouze želvami, jež vystrčí hlavu jenom občas, ryze odborně a zas ji schovají, jsou sympatičtí. Jen houšť.