Článek
Pavel hned po zvolení potvrzuje prvotní dojem, kterým působil v okamžiku, kdy se dozvěděl, že bude prezidentem, a promluvil o tom. Přichází na Pražský hrad pracovat.
S tak jednoduchou, až strohou agendou tam dlouho nikdo nebyl. Ani Václav Havel, jehož největším záslužným činem podle mého pevného přesvědčení navždy bude práce na členství České republiky v EU a NATO, ke kterému nakonec došlo a které se stalo záchranným lanem v době, kdy se opět válčí, nebyl prost různých cvičení, která měla v základu odmítání politiky v její klasické podobě.
Je nutné připomínat, co vyzařovalo a někdy i vydávalo odér v letech, kdy na Pražském hradě pobývali Václav Klaus a Miloš Zeman? Pomyslné montérky, byť v prezidentské variantě, by tam jeden nenašel ani za bílého dne s lucernou. Zato se všude povalovaly císařovy nové šaty, jejichž nebývalou noblesu od rána do večera vychvalovali dvořané.
Také pro své nadřízené umístili do hradních chodeb soustavu zrcadel naučených na žádost o odpověď od prezidenta říkat: „Ano, ty jsi ten nejchytřejší, nejmoudřejší, tyčíš se nad všemi a svítíš jako jasné sluníčko!“
S tím bude nejspíše utrum. Měla by zbýt pouze práce, úkoly, které bude prezident zadávat sobě i ostatním, přičemž vyžadovat jejich plnění bude od sebe stejně jako od nich. Pavel je situací odkázán na válčení na dvou frontách. Jedna bude vnější. Musí ještě více včlenit Česko do společenství zemí, které stojí proti barbarství, v jehož jménu páchá násilí Ruská federace.
Zároveň bude čelit náporu spojenců tohoto barbarství uvnitř české společnosti. Ti se vůbec neschovávají, organizují se a zrovna v těchto dnech zahrnují zvoleného prezidenta až patologickou nenávistí. Jeho ruku podanou k usmíření jako by přehlédli. Pokud to tak zůstane, nezbude Pavlovi než přitvrdit. A tady jsme u jevu, kterého si dnes nelze nevšimnout.
Na opačné straně společnosti, než stojí spojenci barbarů, se vytvořil hlučný a bezmezně obdivující fanklub Petra Pavla. To je sice běžné, ale jejich oblíbenec není blanický rytíř a bude chybovat jako každý člověk. Bude potřebovat střízlivý pohled na svoje kroky, aby měla práce smysl.
Jinak může dopadnout jako Brian v díle Monty Pythonů. Ten nakonec před svými fanatickými přívrženci musel utíkat.