Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Kde nic není, ani čert nebere

Není týdne, aby se ve veřejném prostoru neobjevilo několik dobře míněných hlasů, jak je v českém politickém spektru potřebná silná demokratická levice a jak zoufale chybí. Zvláště v situaci, kdy sněmovní opozici tvoří dvě vůdcovské formace s pochybnými individui v čele. To pochybné míním samozřejmě ve smyslu politickém.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Souběžně zaznívá tu a tam lítost, že už není na koni Česká strana sociálně demokratická. A naděje, že se vzpamatuje a bude opět součástí sněmovních stran. Vždyť – říká spousta lidí – to byla v dobách své největší slávy opravdová demokratická levice.

Teď začnu s uváděním příběhů na pravou míru. Nejdříve pár slov o demokratičnosti někdejší ČSSD. Ano, nebyla to čistě vůdcovská strana. Ale když si přál předseda Miloš Zeman vyhodit prvního místopředsedu Karla Machovce, tak ho vyhodil a nikdo se proti tomu nebouřil. Machovec se teď mimochodem vrátil do místopředsednické funkce, ale partaj je jiná a doba taky.

Když se Zeman rozhodl, jaké budou kroky strany v té či jiné věci, oznámil to sám za sebe, aniž to s partajními orgány projednal. Ani z toho nebylo vzbouření na vsi. Jinými slovy to tehdy byla strana jednoho muže ve všech oblastech, kde o něco šlo. Zeman ji poskládal z různých dílků od otevřených autoritářů, které nazýval zdivočelými sociálními demokraty, přes nacionalisty až na hrstku opravdových zastánců sociální demokracie.

Demokratičnost ČSSD tehdy určovala konjunktura. Pro Zemana bylo výhodnější spojit jméno strany s demokratickými partajemi na Západě. Později, jak víme, zcela obrátil, protože výhodu pro sebe už viděl jinde. Mezitím ČSSD chřadla, až coby důvěryhodná demokratická levice umřela definitivně.

Nyní se volá buď po jejím obrození, nebo po vzniku nové demokratické levice. Nic proti tomu. Kde se ale vezmou voliči? Finance? Lídři?

Co je vlastně demokratická levice? Z definice je to politický směr, jehož zástupci zmírňují dopad ekonomických potíží na ohrožené skupiny společnosti a přitom neopouštějí demokratické principy. Máme dnes podobnou sílu? Ano. Je to Fialova vláda, ač to zní paradoxně.

Čím se vyznačují politické subjekty, které jsou v opozici k této vládě? Velkohubostí. Lží. Licoměrností (miliardář Babiš v superdrahé bundě, který si stěžuje na bídu). Příklonem k největšímu současnému zlu v podobě Kremlu. Podněcováním nenávisti. Není na tom ani zbla demokratického.

Ale je možná ta ČSSD jiná, lepší? Kdepak. Její předseda Michal Šmarda včera na odborářské demonstraci zapadl do party čarodějů druhé kategorie. Jen tam byl, vedle ANO, SPD a KSČM, za pučmidráta.

Takže k té demokratické levici: kde nic není, ani čert nebere.

Demonstrace s absurdními rysy, okomentoval Fiala družbu Babiše s odbory a komunisty

Domácí

Reklama

Výběr článků

Načítám