Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Kandidátské lego pár kroků od strže

Nedávno proběhly parlamentní volby v Maďarsku, pak druhé kolo prezidentských voleb ve Francii. Výsledkům obou klání se věnovala značná pozornost i v Česku. Proč?

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Denně pozoruji virtuální zápas mezi dvěma skupinami spoluobčanů. Jedni přicházejí s tvrzením, že v Česku žádná válka není, a ještě dští oheň a síru na ty, kteří tvrdí opak, protože prý takto válku přivolávají. Pes je zakopaný v době, v níž příslušníci obou soupeřících skupin mentálně žijí.

Ti „neváleční“ neopustili 20., někteří ani 19. století, kdy se za válku považovaly pouze přímé střety mezi vojsky, střílení a bombardování. Ti druzí žijí dnes a chápou, že kromě těchto klasických příznaků války existuje i její jiná podoba, často účinnější než kulky a rakety. Říká se jí hybridní válka a je určena k tomu, aby nepřítele rozložila ještě předtím, než na něj podnikne agresor bezprostřední ozbrojený útok.

Česko je cílem této formy ruské války už hodně dlouho. Kdo měl oči a uši, pochopil to – i bez speciálních znalostí – ve chvíli, kdy se na Pražském hradě usadil Miloš Zeman. Jistě že z vůle lidu, přesněji řečeno z vůle těch, které úspěšně zblbla kremelská propaganda coby součást hybridní války. Některé přitom nebylo třeba ani takto získávat, protože Putinovi a jeho zabijáckým plánům sloužili a slouží dobrovolně a s nadšením, aby se pomstili za to, že život v Česku neodpovídá jejich představám.

Putin nevede válku jen proti Česku, i když bylo dlouho privilegovaným nepřátelským státem spolu s USA. Terčem je celý demokratický svět. V každých volbách na jeho území jde o střet mezi ruskými vlivovými agenty, ať přímými, nebo zprostředkovanými, a zástupci svobodného života, kteří nikdy nejsou andělé, ale Kremlu neslouží. V Maďarsku vyhrál Putin, ve Francii naopak ostrouhal. U nás se k důležité bitvě této války schyluje a proběhne začátkem příštího roku.

Bude se volit nová hlava státu. Zeman názorně předvedl, jaké škody dokáže prezident páchat na demokracii, jde-li o příslušně motivovanou osobu. Andrej Babiš, který je považován za aspiranta na Hrad, má motivaci jako hrom. Prezidenta totiž nelze trestně stíhat. Zároveň se Babiš prořekl, že jako premiér chystal „reset“ vztahů s Putinem. Mohl by se o něj pokusit v pozici hlavy státu.

Kdo se ale účinně postaví proti tomuto kandidátovi? Nevíme. Podle průzkumů má šanci Petr Pavel, ale vládní koalice se od něho odtahuje. Vypadá to, že bude sestavovat své kandidátské lego dlouho a s mlhavým závěrem. Jenže to se děje pár kroků od strže. Riskantní hrátky.

Reklama

Výběr článků

Načítám