Článek
„Jestliže občané zvolí v přímé volbě hlavy státu Miloše Zemana, dostanou na Hrad proruskou kreaturu, která se v honbě za nedosažitelným ukojením komplexů z mládí nezastaví před žádným porušením nejen dobrých mravů, ale také bezpečnosti státu.“ – „To není možné!“
„Jestliže občané dovolí Andreji Babišovi nástup do takových státních funkcí, kde bude zajišťovat především vlastní zájmy, dostanou polovzdělanou kreaturu hovořící neexistující řečí, která je bude chtít řídit jako zaměstnance své firmy.“ – „To není možné!“
„Rusko nebude nikdy demokratické a současný vývoj ho už přivedl k tomu, že je s námi v hybridní válce a v plánu má válku skutečnou.“ – „To není možné!“
Ukázalo se, že všechno výše uvedené možné je. Popřít to již nelze. To je čas na zapojení druhé fáze vyjádřené hláškou: „To je smutné.“
Zeman nehledě na vynikající demonstraci hnusu v prvním období byl zvolen i podruhé. – „To je smutné.“
Babiš nehledě na vynikající demonstraci neschopnosti v prvním období byl zvolen i podruhé. – „To je smutné.“
Rusko otevřeně vojensky provokuje země NATO a zatím se nedočkalo žádné odvety, takže plánuje další postup směrem k Česku. – „To je smutné.“
Houby smutné. Je to jenom odraz reality, jak ji nechce vidět drtivá většina obyvatel.
Zeman a Babiš (a také Trump) jsou mentální příbuzní ruských vůdců a příznivci těchto politiků jsou mentální příbuzní ruských nevolníků, kteří stále nadšeněji podporují svého Putina s výkřiky, že je to největší bojovník za mír.
Co je to za realitu, zeptají se možná producenti výroků To není možné a To je smutné. Nic nám o ní neříkali rodiče a nebrali jsme nic takového ve škole. A to jsou ty paradoxy, pane Vaněk.
Realitu, která stojí za všemi těmito povzdechy nevěřícnosti a rozteklosti, totiž popsal geniální spisovatel, jehož knihu o této realitě jsem objevil ve svých osmi letech a posloužila mi jako klíč ke společnosti, která mě obklopovala. Jaké ale bylo – a stále je – moje překvapení, když jsem zjistil, že v zemi, která tohoto génia zrodila, o něm doopravdy ví málokdo a jen vzácně někoho napadne, že popsal všechno dopředu.
Takže, vážené a vážení. Mloci už jsou ve Vltavě. Není to nemožné. Není to smutné. Je to realita.
Andreas Schultze unavený vydíráním mloků pravotlapých a mloků nejprostších právě odjel na dovolenou.
Ale on se vrátí.