Článek
Neboť stojí psáno:
„Hospodin viděl, jak se na zemi množí lidské zlo a že všechny myšlenky, jež spřádají v srdcích, jsou den co den jen zlé. Hospodin litoval, že vůbec učinil člověka na zemi, a trápil se v srdci. Tehdy si řekl: ,Člověka, jehož jsem stvořil, smetu z povrchu země a s ním i dobytek, drobnou havěť a nebeské ptactvo! Je mi líto, že jsem je učinil.‘“
Bach je důkaz nad důkazy, že člověk může být Člověkem. Co ale potřebuji tímto důkazem vyvážit?
Minulý čtvrtek jsem se zúčastnil Operace Naděje, což bylo živé vysílání z pražského Výstaviště, během něhož bylo možné přispívat na zbraně pro Ukrajinu proti Rusku. Po rozhovoru s moderátory jsem ještě zůstal na promítání dokumentu režiséra Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet.
V Česku není kulturní člověk, který by neznal filmovou trilogii o Homolkových od režiséra Jaroslava Papouška. Zvláště první díl, Ecce homo Homolka, bych donekonečna promítal idealistům snícím o v jádru hodných českých dezolátech.
Velký vlastenecký výlet nechtěně nebo chtěně navazuje na scénu ze začátku prvního dílu Homolkových, kdy rodinka spolu s ostatními v jádru hodnými spoluobčany prchá z lesa, protože slyší volání o pomoc.
První Homolkovi se objevili v kinech v roce 1969. Schválně, co to bylo za narážku na lidi, které někdo ohrožuje a volají o pomoc?
Režisér Kvapil a celý jeho štáb, před jejichž prací se skláním, vyvezli tři současné osoby z druhu Homolkových, které se přihlásily samy a dokonce se jedna nebránila označení dezolát, na Ukrajinu, kde viděly a zažily tupé násilí Rusů a strádání Ukrajinců.
Nejméně ze všeho vám chci převypravovat děj filmu. To musíte vidět sami. Zvláště pokud ještě chováte iluze, že dezoláty lze přesvědčit fakty nebo tím, že je přímo zatáhnete do událostí, jejichž existenci popírají.
Realita je naopak taková, že k tomu, abych nesouhlasil s Hospodinem, že měl lidské pokolení vyhladit hned na začátku, si musím pustit Bacha.
Uvidíte dnešní Homolky, kteří jsou připraveni líbat ruce vrahům. A to i vrahům, kteří přijedou zabíjet vás, vaši rodinu, vaše blízké. Oni jen pokrčí rameny a budou doufat, že přežijí.
V říjnu určitě půjdou volit své vůdce.
