Článek
Když je v Česku někdo nápomocný Rusku a v Česku se mu nelíbí, je logickým pokračováním této cesty odchod tam, kam ho srdce táhne. V tomto případě do putinovského Ruska, za hranice všedních dnů.
Při této příležitosti neuškodí stručný přehled dějin podobné emigrace. Před závorku je třeba umístit poznámku, že opačným směrem, z Ruska do ciziny, prchali lidé, kteří logicky nemohli v této zemi najít to, po čem toužili. Jde o dlouhou řádku osobností, symbolicky řečeno od Andreje Kurbského až k Andreji Tarkovskému. Kdo ale přicházel do Ruska?
Bylo to velké množství cizinců v dobách, kdy ruští (později sovětští) samoděržavní vládci potřebovali západní mozky, západní ruce a dobové západní technologie, které, jak se osobně přesvědčil průkopník této metody Petr Veliký, byly hodně napřed v porovnání s ruskou realitou. I když spousta nově příchozích neslavně skončila v ruských bažinách (doporučuji vynikající povídku Andreje Platonova Jepifanská zdymadla), stopa, kterou zanechali cizinci ve službách ruského autokratického státu, je více než výrazná.
Za vlády komunistů našli v SSSR útočiště zase lidé, kteří se v zahraničí zasloužili o věc bolševismu. Ať už šlo o emigrovavší či později o vysloužilé komunistické funkcionáře, nebo o špiony z různých zemí, kteří pracovali pro Sovětský svaz a ukradli doma, co jim moskevští šéfové nařídili. Nejznámější je samozřejmě Cambridgeská pětka a zejména Kim Philby. Ne že by je po stažení do centrály majitelé hýčkali, ale mohli v klidu dožít, a dokonce se upít, čemuž se nebránilo.
Jak ale dopadly nicky, které se nechaly zlákat vždy aktivní moskevskou propagandou a troufly si utéct do svého ráje bez zásluh o jeho budování? Bídně. Příkladů není málo, nejčerstvější je z letoška. Slovák Ján Mazák natolik podlehl vábení o zemi, kde zítra již znamená včera, že tam bizarním způsobem zdrhnul, aby zjistil, že v Rusku vládne nikoli předvčerejší den, ale spíš předminulé století.
Jinými slovy, kdyby se do Ruska rozhodl odstěhovat Miloš Zeman či Václav Klaus starší, dávalo by to smysl. Oba se zasloužili o ruský stát a mohli by počítat s patřičným přivítáním a sociálními jistotami. Ale nějaký Čermák?
Nicméně kdyby opravdu chtěl jít za hlasem svého srdce, budiž mu přáno.