Očima Saši Mitrofanova: Čekání jako před vlastní operací

Situace, kdy přichází uzávěrka, ale psát by se mělo o tom, co se odehraje v nejbližších hodinách, je jako čekání na vlastní operaci. Můžeš přemítat, jak asi dopadne, jenže nebude to v tvých rukou.

Mám na mysli především britské referendum. To je celosvětový rozměr dnešních událostí. Ale máme své bouře. Jestliže se místem té momentální kolem reformy policie ukáže být sklenice vody, anebo bude narůstat, až smete politiky, to teprve poznáme. Částečně i dnes.

Prezident má vystoupit se svým stanoviskem ke kauze. Pak má začít schůze sněmovního bezpečnostního výboru, kam se objednal Robert Šlachta a další. Ve chvíli, kdy to píšu, neví nikdo, jaké budou výstupy.

Ale ve všech dnešních rozhodnutích bude klíčový poměr mezi lidmi s různými postoji. Z čeho vyvěrají? Mohl bych si pomoci s hodnocením, které si v parlamentním projevu v roce 1992 souhlasně vypůjčil od Cyrila Höschla Miloš Zeman zde. To je známé: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“

Použít to ale nechci. Ze dvou důvodů. Za prvé tehdejšího Miloše Zemana dnešní Miloš Zeman zavrhl. Jinak by nemohl čerstvě hřímat nad údajným výrokem Tomáše Halíka, že v českém národě je příliš málo moudrých lidí. „Není právě proto odstrašující příklad, kdy říkám ‚můj národ mě není hoden‘? Není náhodou pravda, že tento člověk není hoden svého národa?“ ptal se hořce pan prezident a měl by být uklidněn. On je svých voličů hoden.

Jenže to není ten druhý důvod. Tím důvodem je moje přesvědčení, že i ten nejméně chytrý a nejméně lidsky kvalitní občan – a kdo popírá existenci lidí hloupých a zlých, má klapky na očích – má nejen volební právo, ale také právo na názor. Dokud ho neupírá jiným, natož dokud ty jinak smýšlející nezačne v rozporu s pravidly a zákony potírat silou.

Proto je vztah rozumných lidí mimo Británii k referendu omezen na přání, ať už setrvání, nebo odchodu. Jen má být dodrženo férové hlasování. A proto je vztah rozumných lidí ke kauze Šlachta, ve které zatím nikdo nemá šanci se doopravdy vyznat, řízen tím, nakolik jsou v ní dodržována pravidla. A také proto si zaslouží ocenění dosavadní klidný postoj prezidenta republiky.

Ať už bude odpověď na dnešní palčivé otázky jakákoli, stejně zůstaneme všichni žít společně – nebo vedle sebe. Věřím, že s výjimkou jedinců toho typu, který kdysi zmínil Miloš Zeman, má každý zájem, abychom dokázali žít jako lidé.