Článek
Po brutálním útoku teroristů z Hamásu na Izrael a tvrdé izraelské reakci se dalo čekat, že se aktivizují nejen propalestinské skupiny, ale také bojovníci džihádu včetně různých osamělých vlků. Ukázala to už minulý týden vražda učitele v Arrasu.
Ani podezřelý z útoku v Bruselu zřejmě neměl nic společného s palestinskými hnutími Hamás nebo Islámský džihád. Frustrovaný Tunisan, který nezískal azyl, se prý hlásil k Islámskému státu. To však není podstatné, všechny tyto skupiny a jejich příznivci vnímají Západ jako svého nepřítele. A to paradoxně včetně těch, kteří na Západ odešli za lepším životem a domů by se už vrátit nechtěli. Útok na něj a jeho hodnoty ale považují za oprávněný, protože jsou především muslimové se svými kořeny, a teprve až pak občany země, kterou stejně nepovažují za svou vlast. Nebo – jako v případě útočníka z Bruselu – by ji za vlast ani nepovažovali, byť by v ní získali azyl.
Je to projev hněvu a nenávisti ke společnosti, která je jim cizí. Jakýkoli zásah proti islámským teroristům ze strany Západu nebo Izraele vnímají jako útok na své souvěrce a mstí se. Nemusejí být řízeni z žádného centra, i když jim někdo myšlenku na útok může vnuknout.
Vybírají si především symboly západní společnosti, učitele, kteří se jim snaží vštípit západní hodnoty, jež jsou jim cizí a které odmítají, vánoční trhy a koncerty. Někdy útočí jen tak na ulici, protože cílem je vyvolat strach.
Ukazuje se, že politika integrace v jejich případě selhala, nikdy se neintegrovali. Výsledkem jsou pak muslimské čtvrti v Bruselu, v Berlíně či v Hamburku nebo na předměstích Paříže, s jejich no-go zónami, kam se zejména v době zvýšeného napětí občané bojí vstoupit.
Vedení evropských zemí by se měla podívat do historie, jak byly vyvraceny Řím a jiné starověké říše, zejména ty na území Mezopotámie. Jak často k tomu vedla proměna složení obyvatelstva, kdy v něm začalo přibývat příslušníků horských kmenů, jež přilákal lepší život v úrodné oblasti. Mnohdy získali moc nebo tu stávající natolik oslabili, že byl útvar snadno vyvrácen, jak ukazuje kniha Dějiny starověkého Blízkého východu.
Jasně to ukazuje, že je nutné mnohem pečlivěji prosívat migranty, kteří přicházejí do Evropy. Klíčové pro jejich přijímání by mělo být, zda akceptují naše hodnoty. Nikdo jim nebude brát jejich víru, natož je křtít, ale musejí si uvědomit, že jejich víra je jejich soukromou věcí a nemůže být nadřazena hodnotám společnosti, kterou si vybrali oni sami nebo jejich rodiče.
Deportace těchto osob do zemí, z nichž přišly, je jediným řešením, aby nevznikaly komunity, které se nemíní řídit našimi hodnotami. Nezůstávají jen ve svém ghettu, ale snaží se své názory prosazovat v rámci celé společnosti. Zcela kacířsky pak podotknu, že někdy je odsun, dnes označovaný jako etnická čistka, řešením, a ne náhodou se k němu po druhé světové válce přistoupilo, protože nacistická ideologie byla stejně zrůdná jako ta vyznávaná teroristy všech větví radikálního islámu.
Horší je to samozřejmě s jejich potomky, kteří už jsou občany evropských zemí. Ale ani jim nelze věčně ustupovat, aby jejich city a vyznání nebyly uraženy, oni také neberou žádné ohledy nejen na naše hodnoty, ale ani na naše životy.
