Článek
Postup Andreje Babiše se dal čekat, protože je to jediný silný kandidát, který se vymezuje proti stávající vládě. Že se dostane do druhého kola, bylo jasné od chvíle, kdy na poslední chvíli oznámil svou kandidaturu, se kterou všichni dávno počítali. Zproštění z obvinění v kauze Čapí hnízdo jen posílilo jeho pozici, ale i bez něj by v prvním kole uspěl – na to má věrných příznivců dost.
Že nepostoupila Danuše Nerudová, není nijak překvapivé. Růst její popularity se po Novém roce zastavil, zbytečně se zaplétala do kauzy okolo sporných diplomů, protože nedokázala nastolit jiné téma, a přesvědčivá v debatách nebyla. Z vládou podporovaných kandidátů se tak do druhého kola dostal Petr Pavel, který sice také není velký řečník, ale už nemluví jak kaprál na cvičáku a má chtě nechtě větší zkušenosti.
Výsledky prvního kola ukazují, že voliči dávají před novou krví přednost zkušenostem a maskulinitě. Postoupili zralí muži, Pavel má 61 let a Babiš 68. Kariéra obou začala ještě za dob, kdy byla v Ústavě zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. Protože byli ambiciózní, oba do KSČ vstoupili. Pro kariéru to bylo dobré, zajišťovalo jim to rychlý a hladký postup po žebříčku, nikdo je však do toho nenutil. Udělali to o své vlastní vůli, což leccos vypovídá o jejich nastavení, pokud ne přímo o charakteru.
Oba se také dostali do styku s mocnou Státní bezpečností. O tom sice už sami nerozhodovali, ale kdyby měli menší ambice, do jejího hledáčku by se nedostali. Ani jedno však jejich voličům nevadilo, což ukazuje, jak naši společnost ovlivnila čtyřicet let dlouhá vláda KSČ, jejímiž členy byla desetina obyvatel. V takovéto situaci se nedá čekat odříznutí se od komunistické minulosti. Oba však přišli i do styku s StB, ovšem jeden navíc reprezentuje divoká devadesátá léta, kdy úspěšní nemohli oplývat skrupulemi.
Je smutné, že polistopadová společnost nedokázala vygenerovat nové nesporné osobnosti bez vazeb na pilíře komunistického zřízení nebo nespojené s divokou privatizací.
Důsledkem je, že navzdory proklamovanému antikomunismu budeme mít ještě pět let v čele člověka spojeného s minulým režimem a Miloš Zeman není poslední člověk v čele země, jenž byl nějakým způsobem zapuštěn do předlistopadové doby.
To samozřejmě neznamená, že jsou oba stejní a že není se mezi čím rozhodovat. Babiš je člověk s ostrými lokty, jenž vzešel z podnikání a snaží se jít až na hranici toho, co je ještě legální, ale už ne etické. Populista non plus ultra, podnikatel a miliardář, který se z touhy po vlastní moci nelogicky staví proti pravicové vládě a prezentuje se jako jediný obhájce levicového elektorátu, jehož strana tvrdé buší do vládní pětikoalice.
Proti němu stojí člověk, který nevyvolává takové kontroverze, ale je neméně ambiciózní, navíc jako voják méně zvažuje, co společnost přijme. Nedává najevo, že by byl prezidentem všech občanů včetně těch, co současnou vládu nemusejí. Otázkou proto je, jestli lidé, kteří upřednostňovali Nerudovou, budou ve druhém kole ochotni podpořit Pavla, i když takto mohou zabránit Babišovi dostat se na Hrad.
Naopak se dá čekat, že voliči SPD, jejíž kandidát Jaroslav Bašta nepostoupil, budou ochotni hlasovat pro bývalého premiéra.
Utěšovat náš může, že ač volby prezidenta vyvolávají velkou pozornost, klíčovou roli sehrává vláda a možnosti prezidenta jsou omezené, jak ukázala i obě funkční období Miloše Zemana, který zkoušel jít až na hranice ústavních možností.