Kopečný: Rusko se Trumpovi vysmívalo, teď jsme příměří blíže

Myslím, že jsme příměří blíže než před Trumpovým nástupem i blíže než před měsícem. Příměří bylo jeho cílem v prvních měsících, ale nebyl úspěšný, Rusko se jeho diplomatickému úsilí vysmívalo. Trumpova původní diplomacie totiž vyvíjela sílu vůči Evropě a Ukrajině, ale vůči Rusku projevovala slabost, to se ukázalo jako neúčinné. Během posledních týdnů vidíme přehodnocení tohoto přístupu tak, aby se na Rusko vyvíjel silnější tlak.

Má a jsou naprosto jednoznačné. Co Rusku nechybí a chybět nebude, je živá síla, vojáci. Může dále využívat stovky tisíc i miliony lidí, které bude posílat na porážku. Rusko však nemá neomezené peníze. Jeho ekonomika není v takovém stavu, aby vydržela omezení příjmů ze zemního plynu a zejména ropy.

Americká páka je proto snížení ceny ropy a sankce vůči státům, které ropu od Ruska odebírají. Není to přitom už jen teorie, 72 amerických senátorů v čele s Lindseym Grahamem, velkým Trumpovým spojencem, připravilo přesně takovýto balík sankcí vůči státům, které by ropu odebíraly. To je něco, co Rusko zabolí výrazně.

Pokračování vojenské podpory. Ta zatím dobíhá z toho, co bylo podepsáno za Bidenovy administrativy, ale i Trumpova administrativa před pár dny schválila první, jakkoliv menší balík vojenské pomoci.

Každý takový konflikt končí demilitarizovanou zónou, která od sebe oddělí bojující strany. To vidíme historicky všude po světě, je to přirozené.

Pokud jde o případné rozmístění jiných vojsk, je jasné, že to nebudou americká vojska, u těch evropských je to pak otázka. Ale předpokládá se, že hlavní odstrašení budou představovat ukrajinské jednotky, ty evropské je budou jen doplňovat.

Čísla, o kterých se diskutuje, jsou jasná. Bavíme se nanejvýš o desítkách tisíc evropských vojáků a vysokých stovkách tisíc vojáků ukrajinských a ruských na obou stranách. Evropa nebude síla, která by něco převážila. Bude to výztuž, může předávat zkušenosti, v tomto smyslu o tom lze uvažovat. Vše je nicméně stále závislé na jediné věci, to je politická vůle ze strany Ruska konflikt ukončit.

Rusko momentálně postupuje pomaleji, než tomu bylo v posledním roce a půl. Jeho ztráty jsou stále vyšší, získaných čtverečních kilometrů je každý týden méně. Ale znovu, co Rusko nemá nevyčerpatelné, jsou finanční zdroje. Dokud se skrze ekonomický tlak nezmění vůle Ruska pokračovat v invazi, jsou diskuse o tom, co přesně evropští vojáci budou dělat a kde budou rozmístěni, předčasné.

Opravdu myslím, že je to předčasné. Naše armáda byla nasazena v misích v Afghánistánu, Iráku, Mali, Pobaltí, schopnost tu zjevně je. Neznámá je však podoba mandátu, tedy co by tam vojáci dělali. Byla by to výcviková mise, dohled nad dodržováním příměří? Proto si nemyslím, že je o tom nyní třeba vést širokou společenskou a politickou diskusi.

Rusko tyto argumenty používá na jakoukoliv formu podpory Ukrajiny od začátku války. Už v březnu 2022 říkalo: Pokud budete posílat Ukrajině zbraně, bude třetí světová válka, stejně tak, pokud ji budete podporovat finančně. Nic z toho se dosud nenaplňuje.

Pokud bychom přistoupili na tuto výhrůžku a od začátku nic nedělali, Ukrajina by padla a ruská vojska by byla na hranici se Slovenskem nebo ještě dál. V momentě, kdy na takový argument přistoupíme, začne Rusko říkat: Když budete pomáhat Litvě, vyvoláte třetí světovou válku. Poté se to samé stane s Polskem a s námi.

Je to něco, co je na Ukrajině politicky přijatelné, i tam vidí, že toto je faktický stav. Je to také důvod, proč Ukrajina kývla na Američany nabízenou dohodu 30denního příměří. Rusko na to výsměšně odpovědělo 30hodinovým příměřím.

Ukrajina už přes měsíc a půl respektuje americkou nabídku i s tím, že fakticky uznají, že nějaká území okupuje Rusko, a že jsou tedy teď ruská. Červenou linií je uznání de iure, tedy právně, to by znamenalo porušení ukrajinské ústavy a popřelo by to princip mezinárodního práva, na kterém stojí všechny státy světa. Pokud bychom takový princip porušili, každý stát, který by se cítil silnější, by začal zabírat území druhého.

Garance je jediná, dostatečně vyzbrojená a vycvičená ukrajinská armáda. Taková, která bude schopná ubránit vlastní území, případně také schopná odvety vůči Rusům. Pokud dokáže nejen odrážet útoky, ale také zasahovat rafinerie, strategické podniky či základny přímo v Rusku, agresor si rozmyslí, jestli činit to samé co poslední tři roky.

Jednoznačně neměla. Za posledních pár měsíců došly evropské státy k hlubokému pochopení, že na Spojené státy se nemůžeme spoléhat ani u obrany Evropy jako takové a že nám zásadně chybí určité typy zbraňových systémů, bez kterých se neubráníme. V momentě, kdy bychom přestali podporovat vyzbrojování ukrajinské armády a společné výrobní podniky, bezprostřední ohrožení útokem ze strany Ruska by se přiblížilo.

Ukrajina nám dává poslední tři roky čas napravit, co jsme posledních třicet let zanedbávali. V drtivé většině případů navíc nedodáváme Ukrajině zbraně zadarmo.

Ukrajina ukazuje, že je schopná v rekordním čase plnit všechny podmínky. Samozřejmě jsou tam pořád výzvy, ale není to tak, že by Ukrajina nebyla přijatelná kvůli technickým nedostatkům. Přistoupení Ukrajiny je blokováno čistě politicky ruskými spojenci v Evropské unii, kteří se jej snaží co nejvíce oddálit, zejména Maďarskem.

Jednoznačně ano. Kypr vstoupil do Evropské unie a doteď nekontroluje velkou část svého oficiálního území, Německo vstoupilo do Severoatlantické aliance a nekontrolovalo půlku svého území (Spolková republika Německo vstoupila do NATO v roce 1955, východní část se k ní připojila až po sjednocení v roce 1990 – pozn. red.). Je to něco, co tyto instituce desítky let znají, technický problém to není ani v případě NATO.

Je to dohoda o vytvoření ukrajinského investičního fondu, vnímám ji velmi pozitivně. Vztah mezi Spojenými státy a Ukrajinou, který fungoval na základě darů, se nyní otočí do investičního modelu. Pokud dojde k daru, ať už vojenskému, či civilnímu, vyčíslí se jeho hodnota a půjde o příspěvek do společného fondu. Ukrajinská strana by pak měla v přibližně stejné sumě do fondu nasypat peníze.

Ty se pak mohou použít třeba na projekt těžby nerostných surovin velmi zásadních pro obranný i technologický průmysl, jde například o lithium či titan, dohoda se však týká i ropy a zemního plynu. A vůbec mi nepřipadá problematické, že v ní nejsou vyjmenovány bezpečnostní záruky, i Evropská unie a evropské státy mají oddělené nástroje pro vojenskou a civilní spolupráci.

Tento argument používá americká vláda od začátku, že právě toto je ta bezpečnostní záruka. Nebude to pravděpodobně znamenat nasazení armády, ale USA mají i jiné způsoby, jak si své zájmy ochránit.

Zúčastnil jsem se jednání ukrajinského prezidenta s premiérem Petrem Fialou a českou vládou. Probíraly se všechny oblasti spolupráce, ale bylo znát, že se pozornost přesouvá směrem k civilní oblasti a rekonstrukci Ukrajiny. Minulý rok byl ve znamení české muniční iniciativy a dodávek zbraní. Naší letošní ambicí, kterou často otevírá i prezident Petr Pavel, je když ne celosvětová koordinace obnovy Ukrajiny, tak alespoň inspirace pro ostatní země ve světě.

S prezidentem Zelenským jsme řešili oblasti energetiky či zemědělství a zejména bankovní instituce, které poskytují záruky pro úvěry. Cílem je, aby si naši partneři mohli brát co nejvýhodnější půjčky na projekty, kterých se účastní české firmy.

Návratová centra sponzorujeme a podporujeme i na Ukrajině. Ta, která by v létě měla být i v Česku, mají pomáhat návratu ukrajinských emigrantů, aby se – až se přestane válčit – zapojili do obnovy země.

Přes osm milionů ukrajinských uprchlíků dnes žije v Evropě a podle analýz potřebuje Ukrajina minimálně čtyři miliony z nich dostat zpátky. Centra je mají informovat o pracovních příležitostech v jejich vlasti.

Mělo by jít také o místa setkávání pro lidi, kteří museli kvůli válce opustit svoji zemi. A v neposlední řadě by měla být rozcestníkem například v oblasti duševního zdraví. Jeho role je klíčová nejen pro pohodu lidí, ale také pro jejich ekonomické fungování.

Je pravda, že na Ukrajině jsou stovky tisíc lidí s posttraumatickou stresovou poruchou. Je ovšem potřeba říct, že slučování rodin bude probíhat relativně velmi přísnou procedurou imigračních orgánů (ministr vnitra Rakušan už v minulosti uvedl, že po vyhlášení příměří už nikdo nový nedostane v Česku dočasnou ochranu – pozn. red.).

Podchycení těchto problémů je pro Evropu obrovské téma. Léčba ovšem musí začít v prostředí, které je lidem blízké a je jejich domovem, což je na Ukrajině. Snažíme se investovat do vybudování léčebných kapacit přímo tam. Kromě jiného s týmem psychiatrů a psychoterapeutů objíždíme tamní centra duševního zdraví a kliniky a spolupracujeme na tom, aby se dařilo na Ukrajině obsloužit co nejvíce takových pacientů.

Ke schválení došlo 7. března, v posledních dnech jsme měli například několik jednání s představiteli šesti nemocnic, na jejichž modernizaci by se měly české firmy podílet. Nyní se musejí podepsat smlouvy mezi českou Národní rozvojovou bankou a Evropskou komisí a také dohody s ukrajinskými bankami. Jednání probíhají každý týden.

Je dobře, že se o projekt zajímají instituce jako Svaz průmyslu a dopravy nebo Hospodářská komora, ale zachytil jsem jisté nepochopení ze strany českých firem. Pletou si tento nový nástroj, který budou moci využívat vůbec poprvé, s jinými mechanismy, jako je pojištění exportu.

Tady jde o záruky za úvěry, v takovém případě vždy platí, že záruka není stoprocentní, investor jde do projektu s určitým rizikem. Evropská komise od začátku říkala, že úvěry nebudou stoprocentně kryté ze strany státních institucí, tedy Komise a národního státu. Požadavek je, aby měl investor značně zvýhodněné podmínky, ale také jisté riziko. Když řeknete firmám „Tady máte peníze, vše je kryté“, zvyšuje se riziko, že projekt nedopadne dobře.

Bude se to lišit. Pokud půjde o projekt na východě země nebo se bude týkat kritické infrastruktury, budou podmínky výhodnější. V nejhorším případě by však firma měla ručit z třiceti procent, zbytek rizika ponese zejména Evropská komise a pak také český stát.

Není to ovšem uzavřená diskuse, každá ukrajinská banka má trochu jiný přístup a odlišné podmínky. Považoval bych za úspěch, kdyby na firmy připadalo patnáct až dvacet procent rizika.