Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Volební superúterý jako fraška

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Americké volební superúterý přineslo očekávané výsledky. U republikánů většinu hlasů získal Donald Trump, i když se Nikky Haleyové podařilo vyhrát ve Vermontu, takže Trump ještě nemá nadpoloviční většinu republikánských volitelů.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

Protože se křeslo prezidenta rozhodl obhajovat Joe Biden, s největší pravděpodobností se letos v listopadu zopakuje střetnutí mezi nimi stejně jako před čtyřmi lety. Je to trochu bizarní, protože už v roce 2020 se zmiňovalo, že jsou oba už staří. A za čtyři roky rozhodně neomládli.

Můžeme očekávat i podobný scénář klání. Trump už v projevu útočil na Bidena, což je podle něj nejhorší prezident v americké historii, který při odchodu z Afghánistánu ponechal Tálibánu moderní vybavení včetně tryskáčů. To je ale lež, protože Afghánci žádné proudové letouny nedostali.

Trump jako obvykle zachází s fakty a realitou velmi volně, což je velmi decentně řečeno. Tiše pominul, že nevýhodná smlouva o americkém odchodu z Afghánistánu byla domluvena za jeho prezidentského mandátu.

Od Bidena zase můžeme očekávat zmatená přeřeknutí. I když se snaží dokládat, že mu to myslí dobře, plete si Dalmácii s decimálkou, přesněji řečeno současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s dávno mrtvým Francoisem Mitterandem, a to se ještě stihl opravit, že nepřijel z Německa, ale z Francie.

Ne že by jeho protivník, který čelí řadě soudních procesů (a jsou mezi nimi i klamání bank a investorů o stavu vlastních aktiv), byl o mnoho lepší - maďarského premiéra Viktora Orbána označil za vůdce Turecka.

Bohužel lidská paměť s rostoucím věkem stále více selhává, občas naskočí jiné slovo, než by mělo, většinou z minulosti, kdy paměť sloužila lépe. A stává se to nejen osmdesátníkům, i mně se to občas stane, a rozhodně častěji než před deseti lety. Nikdo nemládne.

Karel Marx správně dodal k Hegelovu tvrzení, že se historie opakuje, ono známé: podruhé jako fraška. Člověk by se mohl bavit, co přinese kampaň, kdyby nešlo o hlavu nejmocnější země světa v době, kdy Rusko dál vede agresivní válku na Ukrajině a vojenská moc Číny roste.

To, že oba opět usilují o křeslo v Bílém domě a mají největší šanci ho získat, ukazuje stav vyprázdněné americké politiky. Ani jeden z nich není příliš charismatická postava. Biden jí nebyl nikdy a Trump o charisma rychle přichází, stává se z něj pouhý křikloun.

Je smutné, že ani jedna z amerických stran nebyla schopna vygenerovat politiky, kteří by měli šanci uspět v primárkách, jako tomu bylo v době nástupu Obamy. Trump a Biden přitom jen stěží mohou reprezentovat názory mladších generací, natož té nejmladší. Pro ni to jsou muži doslova z jiného světa, který ani neznají.

A je jen otázkou, jestli skutečně ani jedna ze stran nemá kvalitní mladší kandidáty, nebo jestli všichni doufají, že podpora už jednou úspěšného jim otevře po jeho vítězství cestu k zářné kariéře.

Ani jeden nemá vítězství v podzimních volbách jisté a odhadovat jejich šance podle toho, co se odehrávalo před čtyřmi nebo osmi lety, kdy Trump porazil Clintonovou, je zcestné. Panuje úplně jiná situace.

Pro Bidena je varovný počet hlasovacích lístků, kde bylo uvedeno nerozhodnut. Biden ztrácí část mladých levicových voličů a voličů arabského původu nebo muslimského vyznání podporou Izraele, zatímco oni podlehli propalestinské propagandě.

Vrásky mu také musejí dělat průzkumy, které ukazují, že pro americké voliče je jedním z klíčových témat ilegální imigrace a děravá hranice s Mexikem. Trump ji sice taky nezvládl, ale to za současné prohlubující se neřešené krize není podstatné.

Ovšem ani Trump nemá nic jistého. Republikánům ubírá hlasy voliček ultarkonzervativní protipotratová politika. Už před dvěma lety ve Forth Worth mnohé mladší voličky říkaly, že právě kvůli liberálnějšímu postoji k potratům nevolily republikány.

Problémem pro Trumpa je i umanutá Nikky Halyová. Může sice působit jako „rytíř smutné postavy bojující s větrnými mlýny“, jenomže v neděli uspěla v primárkách ve Washingtonu a v úterý ve Vermontu. Potvrzuje to, že se dlouhodobě rozdělení republikáni nesjednotili za Trumpem.

Haleyová není miliardářka, která by si mohla dovolit jen tak z rozmaru cpát peníze do kampaně, ve které neměla šanci. Bez podpory by to dělat nemohla, i když po superúterý nebude pokračovat.

Ukazuje se, že v republikánské straně nejsou jen fanoušci uřvaného maskulinního supermacha, který si platí pornoherečky, ale i vyznavači původních republikánských hodnot.

Pro budoucí existenci strany je důležité, že mohla o nominaci bojovat žena, která není WASP (White Anglo-Saxon Protestant). Pro Trumpa bude nutné její příznivce získat, což nemusí být jednoduché. Proto v projevu o nejlepším výsledku ve volebním superúterý na Haleyovou už neútočil, raději ji ani nezmínil.

Petrifikování stárnoucích vůdců na klíčových pozicích však můžeme vidět i v jiných zemích.

V Rusku se Putin stal de facto novodobým carem. V Turecku vládne stále Recep Tayyip Erdogan, v Maďarsku Viktor Orbán a i v Číně prosadil Si Ťin -pching změny, které mu umožňují stát potřetí v čele země. To však ubírá vývoji na potřebné dynamice a pružnosti.

Reklama

Výběr článků

Načítám